MÍSTA

Budova,  postavená na místě tří domů,   připomíná   období národního obrození v Písku a představuje vzácně  ucelený   komplex
v architektuře města. Na Alšově náměstí byla v polovině 19. stol. stržena budova starého gymnázia, patřící městu, a byly přikoupeny dva sousední domy, aby vzniklo dostatečné místo pro stavbu nové školy.

Dům č. 75 vlastnil v 1. polovině 16. stol. krejčí Matěj, roku 1524 ho koupil Kouba (Jakub) Vyžral, od oku. 1556 patřil Štěpánu Mirotickému, faráři v Radobytcích, který se později stal děkanem v Hradci Králové. V 17. stol. jej zabral Martin Hoeff-Huerta, který dostal roku 1623 Písek do zástavy, a dům odprodal Kateřině Dejmové rozené z Kalenic. Po ní následoval Mikuláš Dejm ze Stříteže na Čížové, od kterého dům koupil Ladislav Bohuslav Fremut ze Stropčice a na Oldřichově. Odkázal ho ke špitálu a hlavnímu kostelu. Rada dům prodala Janu Fosterovi (1691). Následovalo několik dalších majitelů, od posledního z nich ho koupila písecká obec, která na jeho místě plánovala vystavět školu.

Dům č. 76 patřil roku 1549 Kateřině z Lípy na Drahonicích a pak jejím potomkům a dalším majitelům. Roku 1639 ho koupila Lidmila Klanicová ze Stříteže a na Škvořeticích. Roku 1715 jej od Evy Vojtové odkoupila písecká obec, aby tu zřídila hostinec „U Černého koníčka“, který zde však neměl dlouhého trvání. Dům tak byl roku 1723 odprodán Norbertu Fischrovi, od něj ho koupil roku 1731 Fr. Brychta, po němž ho zdědila vdova Terezie a po ní syn Karel. Ten roku 1778 prodal dům písecké obci. Ta zde postavila budovu pro gymnázium přenesené do Písku z Klatov. Jednopatrový dům, krytý šindelem, měl velká černá vrata a na střeše věžičku. V přední části se vyučovalo, v zadní bydlel prefekt. Dřevěný domek na dvoře sloužil jako byt školníkovi. V roce 1830 vypukl požár v Soukenické ulici, kam směřoval dvůr a zadní část budovy gymnázia. Dům by shořel, kdyby ho nezachránili studenti,  kteří  utvořili  řetěz  od  pumpy  před  hostincem  „U  Černého  orla“ (stál v místech dnešní polikliniky) a podávali koše s vodou školníkovi a ostatním, kteří hasili. Gymnázium zde sídlilo do roku 1850, kdy se z již nevyhovující budovy přestěhovalo do domu č. 1 na Velkém nám. Spolu s ním se stěhovala i městská knihovna, která byla od svého založení umístěna v budově gymnázia. Místo po zbourané budově pak obec využila ke stavbě nové školy.

Dům č. 77 se roku 1549 uvádí jako majetek Doroty Markové. V 18. stol. patřil rodině Čermákově, roku 1783 ho koupil Jan Balíček a roku 1786 Anna M. Heindlová. Ve vlastnictví její rodiny zůstal až do roku 1851, kdy jej zakoupila písecká obec, která zde a na dvou sousedních parcelách (domy 75, 76) zamýšlela postavit novou školu.

Postupný nárůst počtu žáků a špatný stav staré školní budovy ze 16. stol. na Bakalářích vyvolal snahu o postavení nové školy. Původně se do ní měla přestěhovat jen hlavní škola ze staré budovy, ale nakonec tu své místo našla i nově založená vyšší reálka, pro niž byla samostatná budova postavená až roku 1886 v Komenského ul. Obec tedy ke svému domu č. 76 na Malém rynku (Alšovo nám.) přikoupila roku 1856 ještě sousední domy – č. 75 od Josefa Šafařovice za 6 800 zlatých a č. 77 od sester Heindlových. Od jara 1857 byly stavěny základy, do nichž se spotřeboval kámen ze zbořených domů. Rum byl házen do parkánů (městských příkopů). Se slavností kladení základního kamene se čekalo do 18. srpna (1857), aby vyšla na den narozenin císaře Františka Josefa I. Byla recitována báseň, kterou složil profesor gymnázia V. Zikmund, jenž by také městským knihovníkem. Do základního kamene byla vložena listina, která obsahovala krátké dějiny Písku, seznam úředníků a nemovitého majetku města, seznam trhových cen a pojednání lesmistra Grégra o píseckých lesích. Na stavbu vynaložila obec písecká 39 476 fl. (zlatých). Slavnostní otevření (4. 10. 1859) bylo spojeno s církevní slavností. Slavnostní průvod šel od děkanského kostela přes Drlíčov, Putimskou (Šrámkovou) a Širokou (Jungmannovou) ulicí k bleděmodré slavnostně vyzdobené škole, kterou požehnal vikář a farář v Čížové P. Schultz. Byla zpívána kantáta od Fr. Gregory na slova profesora K. Ningra složená pro tuto příležitost. Hned se sem přestěhovaly obecné školy a nižší reálka, pro vyšší reálku byly ponechány volné prostory.

Pozdně empírovou budovu navazující na klasicismus projektoval městský stavitel Julius Spiess. Průčelí dvoupatrového objektu se zaklenutými okny, je vertikálně rozčleněno na pět částí. Nad střední je atika ozdobená znakem města a textem „Zdárné mládeže vychování,  šťastná  národa  budoucnost“.  Původní  latinský  nápis hlásal, že školu zbudovala rada a obec písecká, „aby mládež tu
k pobožnosti a počestnosti vedena a vědám a uměním vyučována byla“. Na vrcholu štítu stojí postava Krista, pod kterým jsou na stupních atributy věd zhotovené z terakoty: křivule, patka sloupu, deska s rýsovadlem na obrysu české země, otevřená kniha, globus,  dalekohled.   Letopočet 1858  na  fasádě  připomíná  vznik  budovy. Ve  štítu  je r eliéf úlu se včelami, ozubené kolo a citát
z Písma „Pojď sem synu, uč se moudrým býti.“ Tento text prosadili písečtí vlastenci v čele s V. Zikmundem proti přání radnice, která navrhovala. „Hauptschule, Stein der Weisheit“. Budova má dva vchody, dveře nesou znaky města Písku. Nad prostředním oknem v přízemí je od roku 1892 pamětní deska odhalená ke 300. výročí narození J. A. Komenského.

Roku 1860 bylo zahájeno vyučování české vyšší reálky, jejímž ředitelem se stal pokrokový vlastenecký učitel Jan Krejčí, který však byl roku 1862 přeložen zpátky do Prahy. Roku 1885 se reálka přestěhovala do vlastní budovy v Komenského ul. V roce 1861 byl v nádvoří postaven malý třípatrový přístavek se dvěma učebnami a meteorologická stanice. Jako školní sloužila budova do roku 2002. Byly tu postupně obecná škola, reálka, měšťanská škola, základní škola, v níž výuka skončila koncem 90. let 20. stol., učebny střední soukromé výtvarné školy aj. Byly zde také např. sociálně terapeutické dílny občanského sdružení Horizont, charitativní obchůdek Nepotřebné věci – mohou pomoci přeci, jídelna a školní kuchyně gymnázia, sklad městské knihovny.

Objekt je v současnosti prázdný a chátrá. Práce na záchranu krásné historické budovy nelze dlouho odkládat a řešením by mohla být její adaptace pro městskou knihovnu, sídlící nyní v nevyhovujících prostorách.

• Adámek, Jan – Fröhlich, Jiří – Čížek, Jiří. Písek : historický průvodce : stručné dějiny města. Písek: IRES, 1994.
• Almanach 750 let města Písku. Vimperk: TINA, 1993, s. 80-81, 163-164.
• Beneš, Martin. Čtenáři v Písku budou pro knihy chodit do bývalé školy. Mladá fronta. Jižní Čechy. 11. 2. 2013, roč. 24, č. 35, s. 2B.
• Dobiášová, Lenka. Práce na nové knihovně chce radnice zahájit již letos. Písecké postřehy, 13. 2. 2013, roč. 22, č. 7, s. 1, 2.
• Chvála, František. Písecká reálka : pohled do historie. In: 100 let písecké reálky - 15 let jednotné školy v Písku. Písek: Dvanáctiletá střední škola Dukelských hrdinů v Písku, 1960. S. 7 - 15.
• Kolářová, Libuše. Knihovna se chystá do školy. Písecký deník, 5. 2. 2013, č. 30, s. 1.
• Matzner, Jan. Písek. Písek: Jaroslav Burian, 1898, s. 149 – 150.
• Písek na starých pohlednicích. Písek: IRES, 1999, s. 17 – 18. ISBN 80-901940-6-0.
• Polesný, K. Sto let Komenského školy na Alšově nám. In: : 100 let písecké reálky - 15 let jednotné školy v Písku. Písek: Dvanáctiletá střední škola Dukelských hrdinů v Písku, 1960. S.18 - 22.
• Sedláček, August. Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou. 2. díl. Písek: Obec písecká, 1912, s. 390-391, 3. díl. 1913, s. 165-166.