DÍLA

 V Körbrových Jihozápadních Čechách na str. 219 se praví, že zavedeno bylo pltařství na Otavě r. 1779. Zpráva ta nezakládá se na skutečnosti. Na Otavě byla čilá voroplavba již v XVI. stol. R. 1547 vybíralo se z jezu při podskalském mlýně v Písku od jednoho každého voru po 4 denářích. Za rok vynášel příjem 2 kopy 30 grošů, čili projelo jezem za jeden rok na 225 vorů! Při tom ještě uvedena jest poznámka: někdy více, někdy méně.  Kostel sv. Václava na předměstí píseckém měl svůj zádušní les. Neznámo z jaké příčny, snad povětřím, padlo v něm mnoho kmenů. Správa záduší, aby dříví pro kostel zpeněžila, prodala toto Janu Kazimourovi Červenskému. Týž dříví odvezl na vorech. V zádušním počtu kostela sv. Václava čteme k roku 1640 – 1644: „Přijato od Jana Kazimoura Červenského za 28 vorů, každý vor počítaje po 1 zl. 45 kr. činí v jedné sumě 40 kop 15 kr.
(Archiv Písecký)
O tomto Kazimourovi dočítáme se v Beckovského Poselkyni starých příběhů II. sv. 1 na str. 198 a 330: „Ačkoliv sice vory i prámy od mnoha let předtím po tý řece Vltavě se dodávaly, však na ně žádný ani obilí ani drobné dříví, méněji sůl naložiti nesměl, až posledně  okolo r. 1600 po 48 letech nějaký Jan Kazimír (od svýho obchodu v živnosti krčmář neb šenkýř), Orlického panství poddaný, od místa blíž zámku Orlíka, na prám z vorův zbitý obilí složené v pytlích naložil a první s ním šťastně do Prahy se připlavil.

Z časopisu Otavan, 16. 2. 1924, roč. 7 č. 10. – 12., s. 174.