DÍLA

(ukázka z úvodní studie)

„Schwarzenbergologicky“, výborem z Lancknechta, Karel Schwarzenberg kdysi začínal svou dráhu, po Lancknechtovi se však obrátil k jiným, „žhavějším“ tématům. V exilu se k rodovým dějinám vrátil, ale ve zcela jiném tónu: Jako „chladný“ historik, jenž sice nezastírá svou osobní vazbu s tématem, ale jehož hlavním zájmem je seřadit a tlumočit fakta. Osobní vazba se projevuje spíše v nevyřčeném „proč vůbec“ právě toto téma. Autor jako by novým sepsáním starých rodových věcí činil zadost povinnosti, kterou vůči svému rodu má vzhledem ke svému historickému vzdělání i k zaměstnání správce rodového archivu v Murau. Vznikají tak práce svědomité a užitečné, ale spíše přehledové než originální.
V předmluvě k druhé ze dvou schwarzenbergologických monografií, Feldmarschall Fürst Schwarzenberg (Polní maršál kníže Schwarzenberg, 1964), sám autor předesílá, že si je vědom, jak mnoho bylo již o vítězi v bitvě u Lipska napsáno, jak obtížné je dodat něco zásadně nového (zvláště když autor nemá přístup do orlického archivu) – a slibuje, že se pokusí maršálkovu životopisu poskytnout nový rozměr pomocí rozsáhlých citací z maršálkových dopisů manželce, které jediné má na Murau v podobě mikrofilmů k dispozici. I tak ale v knize převažuje to, co v ní koneckonců převažovat musí: líčení jednotlivých etap maršálkovy profesní kariéry a jeho vojenských tažení a bitev. V časově první z obou monografií, Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg (Dějiny říšskostavovského domu Schwarzenbergů, 1963), autor vůbec rezignoval na hledání nových přístupů. Zpracoval rodové dějiny do podoby série stručných portrétů jednotlivých představitelů rodových větví od středověku po současnost a jen v samém závěru si dovolil jakési obecnější zamyšlení nad smyslem těchto rodových dějin, jakousi „filosofii schwarzenberství“, jež podle něho spočívá především v duchu poklidného budování rodové domény a v rodinné soudržnosti.
Celkem osm historických studií je uloženo ve sbornících, které vycházejí v Murau (dříve byly vydávány v Českém Krumlově a v Českých Budějovicích, z toho jedinkrát, mezi válkami, v češtině1) nejdříve pod názvem Schwarzenbergisches Jahrbuch a poté (realističtěji vzhledem k jejich periodicitě) jako Schwarzenbergischer Almanach. Tři z těchto studií jsou v podstatě abecedním, jen stručně komentovaným výčtem – lokalit, které kdy Schwarzenbergům patřily,2 patrocinií sakrálních staveb3 a židovských obcí4 na schwarzenberských panstvích. Další rekapitulují dějiny rodových erbů a symbolů5 nebo události ze starších rodových dějin.6 Podobně „přehledového“ charakteru je rovněž studie o dějinách rodového panství, ztraceného v Porýní, Die Schwarzenbergische Regierung im Klettgau (Schwarzenberská vláda v Klettgau), kterou Karel VI. napsal pro regionální sborník Der Klettgau (1971).
Jedna ze studií ve Schwarzenberském almanachu však podává ještě jiný klíč k celé rozsáhlé schwarzenbergologické produkci, než je profesní i rodová povinnost archiváře v Murau. Jen ona vysvětluje, čím se celá tato produkce liší od textů, které by na tatáž témata mohl zpracovat jakýkoli jiný archivář v Murau, případně v Třeboni (kam byl odvezen archiv z Orlíka, na jehož ztrátu si Karel VI. tolikrát stýská). Je to studie Die Schlösser der Sekundogenitur (Zámky sekundogenitury) v almanachu z roku 1959. V tomto textu se totiž „objektivní“ účel, zde výčet a popis zámků, patřících do roku 1948 orlické větvi rodu, nepřehlédnutelně prolíná se subjektivním zaujetím člověka, který v krajině mezi Orlíkem, Čimelicemi, Zalužanami a Tochovicemi vyrůstal, který zde tuto krajinu nejen faktograficky zná, nýbrž i nejhlubší, srdeční zkušeností vnímá – a to tím více, že ví, že je mu nenávratně odňata: „Na dříve tochovické půdě vyhlíží Staroselský Hrádek, jehož renesanční štít probleskuje mezi stinnými lipami nad prosluněným rybníkem, jako obálka k nějakému románu Zikmunda Wintra. (…) Architekt Theyer navrhl plány ve stylu rozběsněné neogotiky, která by pokryla zámek /Orlík/ věžičkami a cimbuřím, korouhvičkami a erby a tak z něj udělala cosi mezi vídeňskou radnicí a kukačkovými hodinami. Náklady projektu napomohly k tomu, že jsme se tomuto zmatení vkusu vyhnuli. (…) Vltava zatopí údolí a Smetanou zhudebněná romantika ustoupí gigantickému rybníku.“7 Není jistě náhodou, že právě tuto studii napsal autor jako jedinou ze své „schwarzenbergologické“ produkce také v paralelní české (netotožné) verzi, dochované v rukopise.
Co vystoupilo tak zřetelně na povrch ve studii Die Schlösser der Sekundogenitur, je více či méně přítomno ve všech schwarzenbergologických textech: Citový vztah autora-exulanta k jeho centru securitatis, k jednomu místu na světě, k Orlíku a jeho okolí. Proto v monografii Feldmarschall Fürst Schwarzenberg odbíhá, jak jen může, k líčení maršálkova budování orlického panství, proto tak zdůrazňuje maršálkovu blaženost v těch nečetných dobách, kdy mohl stranou od evropské politiky pěstovat „Landleben“ ve vltavském údolí a kdy si již jeho synové začali zvykat na češtinu – aby mohl do svého prapředka promítnout vlastní touhu po ztraceném orlickém „locus amoenus“. Proto vypočítává jména obcí, zasvěcení kostelů a židovské obce – aby se skrze tento výčet, tuto magickou litanii, mohl alespoň v myšlenkách přenést do jihočeské krajiny.
1 cf. Antonín Markus: Sto padesát let Schwarzenberských ročenek 1786-1936, Schwarzenberská ročenka 1935, České Budějovice 1935, s. 5-16
2 Karl Schwarzenberg: Schwarzenbergisches Ortsnamenbuch, Schwarzenbergischer Almanach 1962, Murau 1962, s. 149-279
3 Karl Schwarzenberg: Andacht auf Schwarzenbergischen Herrschaften, Schwarzenbergischer Almanach 1968, Murau 1968, s. 245-280
4 Karl Schwarzenberg: Judengemeinden Schwarzenbergischer Herrschaften, op. cit., s. 283-298
5 Karl Schwarzenberg: Das Wappen der Fürsten zu Schwarzenberg, Schwarzenbergisches Jahrbuch 1956, Murau 1956, s. 3-24; Schwarzenbergische Fahnen und Farben, Schwarzenbergischer Almanach 1959, Murau 1959, s. 49-59
6 Karl Schwarzenberg: Vor 300 Jahren. In den Jahren 1671-1674 erlangte das Haus Schwarzenberg den Fürstenstand, Schwarzenbergischer Almanach 1973, Murau 1973, s. 1-23; Aus dem Werk Johannes des Starken und der Streitschrift Christophs von Schwarzenberg, Schwarzenbergischer Almanach 1980, Murau 1980, s. 1-67
7 Karl Schwarzenberg: Die Schlösser der Sekundogenitur, Schwarzenbergischer Almanach 1959, Murau 1959, s. 245, 251, 253 (přel. MCP)

Ukázka z knihy: Schwarzenberg, Karel František. Karel VI. Schwarzenberg : torzo díla. Praha: Torst 2007.