DÍLA

Předmluva

Prvotní východní církev od svého počátku jako ona královna, která prý stála po králově pravici oděna zlatým, pestře vyšitým rouchem, povznesla se svým rozhodováním v náboženství a první paprsky svého světla vyslala do západních zemí; avšak od doby zrádného Antikrista, konajícího hned od času apoštolů mystérium nepravosti až do našich časů, kdy svět už stárne a den se schyluje k večeru, utrpěla zatmění a začala mířit k západu, ba přímo dopěla k vášnivé vzrušenosti. Tu ona, která dříve pevně odolávala, jsouc zkušená v boji, otřesena častými nápory útisků a nevědouc o vymrštěném kopí zuřivého nepřítele, byla oslabena klamavým přemlouváním lžiproroků i lákadly tělesné rozkoše a do nich bědně zapletena, a proto těžce raněna podlehla nepříteli: hnůj na sebe nabrala ona, která byla vychovávána v hedvábných rouchách barvy šafránu. Proto ji Bůh opustil jako loubí na vinici a jako přístřešek v okurkovém poli. Ona však v některých svých údech jako v řídkých prutech po skončení vinobraní a jako v několika málo olivách po spálení olivového stromu dosud přetrvává  mezi kovadlinou a kladivem jako Job v zemi Uz a Lot na území Sodomských, jako lilie mezi trním, a je nucena volat: „Ó vy všichni, kteří jdete cestou kolem, slyšte a vizte, je-li bolest jako bolest má! Jak ztemnělo zlato, jak se proměnila nejlepší barva, rozmetány byly kameny svatyně na počátku všech cest! Vychovala a povznesla jsem syny, oni však mnou pohrdli. Nenazývejte mne Noemi, to je Krásná, ale nazývejte mne Mara, protože všemohoucí Pán mne naplnil hořkostí.
Když nepřestávala ubohá vdova rozvrácená bouří volat tato a podobná slova, skláněla se na kolena před milosrdným Bohem a neustávala tlouci bez ustání na jeho dveře, shlédl Pán na její sklíčenost a pokoru a probudil ve slavném Království českém své věrné služebníky, kazatele svého slova,  kteří pozorovali takové znetvoření církve, jak je uvedeno, a pak začali po příkladu Nehemiáše, oplakávajícího opuštěnost města Jeruzaléma a chrámu i spálení jeho bran, truchlit a velmi se rmoutit i uvažovat o jeho znovuzbudování a přemýšlet v rozmanitých úzkostech, zda by mohli nějak pomoci lidem svedeným Antikristem. Tito mužové napomínali lid stavů vyšších i nižších, pobízeli jej různými výzvami podle zákona Božího, a protože byli schopní a rozumní v činech i slovech, za krátký čas přiměli mnohé k souhlasu s pravdou evangelia, neboť Bůh jim pomáhal a skýtal kázáním svých vyslanců hojnou milost. Sémě slova Božího totiž padlo na dobrou a úrodnou půdu z milosti Boha, který propůjčil svým služebníkům kázajícím evangelium slova velké síly. A proto v důsledku jejich věrné kazatelské činnosti se mnozí, jak vysvitne  průběhu níže vypsané historie, ve slavném Království českém a Markrabství moravském pozdvihli  pro dobro a byli pro pravdu vystaveni velkým protivenstvím.
Ten pak, kdo o těchto věcech vydává svědectví a napsal tuto kroniku, ví, že je to pravda a že se věci udály právě tak mezi stranami, které budou napříště jmenovány, a to od doby, kdy kázal mistr Jan Hus svaté paměti, i nadále, jak to líčí sled historie, aby tomu i čtenáři věřili, a snažně prosí všechny, kdo budou tuto níže psanou historii číst  nebo ji číst uslyší a slyšíce jí porozumějí, aby mu prominuli, najdou-li v ní něco sepsáno neuhlazeně. A jestliže se některému vzdělanci nebude toto jeho dílo líbit snad proto, že se vyjadřuje všedně více než se sluší a bez vzletu, takovému čtenáři připomíná autor, že je chvályhodnější skryté věci neumělou řečí objasnit než zjevné filozofováním zatemnit, protože řeč dokonale vypracovaná je vždy nevítaná, neboť co se nesnadno vnímá sluchem, tíže se chápe rozumem. A proto ten, kdo píše lidově, tak chce rozvíjet svou řeč, aby kdokoli ho uslyší, doufal v totéž a bude-li ho to náhodou dráždit, aby se od toho odvrátil. Kéž mu tedy Boží moudrost vnukne, co má provést k chvále Jeho jména. A vězte čtenáři a posluchači, že nevypravuje nic  nicotného, žádné lži, žádné tlachy, nýbrž jedině co je pravda, takže každý nezaujatý posuzovatel bude moci důkladně poznat při táborských kněží, kterou vedli proti některým pražským mistrům a kněžím při nich stojícím, a posoudit, zda útoky těch mistrů proti nim jsou oprávněné.

I. KNIHA

 Začíná historie

/1/ Začátek a příčina započetí sněmování a shromáždění lidu českého usilujícího o svobodu zákona Božího nejprve společně, pak až k boji a při o čtyři artikule, za něž se postavili

   Když darem Božím a z Boží milosti mistr Jan Hus, chvalné a – jak doufáme – svaté paměti, řádný bakalář svatého Písma a kazatel naprosto věrný evangeliu, muž dobrý, spravedlivý, po mnoho let v Království českém chvalně proslulý svým životem, mravy i pověstí, učil pravdivě obyvatele království zákonu evangelií podle výkladů svatých učitelů církve, opírajících se opravdově o tento zákon, zanechal mnoho myšlenek ve svých spisech psaných latinským i národním jazykem, přičemž velmi důsledně odmítal všechny bludy a kacířství, neustále a věrně napomínal k jejich odmítání a rovněž ustavičně, pokud mu bylo možno, vybízel slovem, spisy i skutkem k míru a křesťanské lásce. A proto nechtěje zapřít Krista a jeho evangelium, raději podstoupil r. 1415 v Kostnici trest hrozné smrti. A když mistr Jeroným Pražský dobré paměti, muž, jehož výmluvnost plynula vždy jako pramen mléka, mistr svobodných umění na větším počtu univerzit a vynikající filozof, jehož pověst v moha zemích byla zvučná, věrný Bohu i národu českému, byl tamtéž hned následujícího roku za vyznávání téhož evangelia a pro hanebné udání nepřátel svých i obyvatelů království beze všeho milosrdenství odsouzen a stižen rozsudkem smrti, zakončil svůj život toutéž smrtí a podobně i mnozí jiní před nimi i po nich, duchovní i laikové, v Království českém i Markrabství moravském zahynuli pro vyznávání téže pravdy, tehdy v důsledku jejich pevnosti a navštívení Božího byli v Království českém a Markrabství moravském mnozí dobří věřící podníceni a získáni pro dobrou věc. Tak zvláště a zejména v roce 1419 docházelo k velikému shromažďování lidu na kterési hoře, kam se tehdy lidé v určitých a stanovených dobách scházeli z mnoha krajů a měst, aby slyšeli slovo Boží a svobodně přijímali dospělí i s dětmi svátost oltářní. Tam z daru milosti Boží působením věrného kázání slova Božího kněžími poznával prostý lid, jak byl falešným kněžstvem zaveden od pravé víry, křesťanského kultu, řádu a spravedlnosti, a viděl, že ve farnostech byla věrným kněžím odňata možnost svobodně rozsévat slovo Boží a podávat lidu Božímu svátost oltářní podle ustanovení  Kristova. Nechtěje pak setrvávat v onom svedení a maje důvěru v Pána a jeho pravdu, pořádal shromáždění s některými významnými lidmi rytířského stavu po horách a krajích s úmyslem zbožným a katolickým zvláště pro chválu Boží, svobodné hlásání jeho slova a pro přijímání svátosti oltářní, aby poznávajíce pravý zákon Boží opouštěli lžikněze a utíkali se ke Kristu, pravému učiteli spravedlnosti a reformátoru, a k jeho apoštolům, tak aby jimi napraveni mohli setrvat v pravém křesťanském řádu.
A v těch dobách řečení kněží kázali a hlásali všemu lidu shromážděnému na horách jako usnesení tyto níže psané články:
Za prvé, že kněží nemají vlastnit světským právem pole, úroky a pozemské dědiny ani mít světské panování.
Za druhé, že kněžím nemají být určovány povinně desátky, jež jsou dobrovolné, nýbrž že věřící křesťané mají věrně poskytovat svým kněžím pečujícím horlivě a účinně o jejich spásu vše, co nutně potřebují, ne podle zvyku židovského nebo konstantinovského, nýbrž podle ustanovení Ježíše Krista a učení evangelií hlásaného apoštoly.
Za třetí, aby se kněží zákona milosti zřekli všeho světského panování nad poli, domy nebo věcmi, jež  toho titulu zabrali, a kdekoli budou bydlet, tam aby se zdržovali a žili podle evangelického způsobu a podle učení Ježíše Krista; avšak tak, že světské panování nad nimi jim bude prostě odňato a odebráno.
Za čtvrté, že zákon evangelií sám o sobě dokonale stačí k řízení bojující církve bez starozákonních obřadů a ritů připojených lidmi dodatečně, které urážejí a a snižují týž zákon, brání mu a spasení víc škodí než prospívají
Za páté, že se věřící mají vyhýbat zlodějům a vyhlášeným lupičům pronikajícím do ovčince odjinud než skrze Krista a mají následovat pravého pastýře a slyšet jeho hlas, zatímco před jinými pastýři mají utíkat a jejich hlas neposlouchat.
A tehdy neměl týž lid s kněžími s ním pracujícími v úmyslu vést boj, nýbrž jedině, aby při setrvání v katolické víře zvětšoval spojením  s jinými svůj počet, aniž by chtěl druhým jakkoli škodit. Takže nakonec se v dobrotě shromáždili ve velkém množství společně s obcí pražskou výše uvedeného roku na velké pláni zvané Na křížkách a společně vešli do Prahy s jediným záměrem, aby především zákon Boží mohl mít svobodu a Království české, aby se mohlo očistit od hanebného nařčení svých nepřátel z kacířství.
…
Tato válka byla zahájena s velkou pečlivostí podle příkladu a pravidel starých dobrých válečníků zesilována a odůvodněna řečenými pražskými mistry a kněžími Českého království, kteří tehdy a od počátků pracovali s řečeným lidem. Ačkoli, běda, se časem tato válka zvrhla ve veliké zlořády vinou mnohých, kteří se k nim podvodně připojili s jinými úmysly, vždy proti záměru a zámyslům věřících kteří se věrně a katolicky postavili na odpor pro onu řečenou dobrou věc.

/2/ Úsilí táborských kněží v obcích podřízených jejich vedení proti všem zlořádům, které v nich vznikly bez záměru a úmyslu věřících

    Proti těmto zlořádům vzniklým v řečeném národě proti záměru a úmyslu věřících kněží táborských obcí chtějících, pokud bylo na nich, aby se onen lid ve všech a jednotlivých věcech týkajících se svobodného a plně postačujícího zákona Božího jím řídil a cokoli je proti němu, aby se podle něho napravilo, konali proto mezi sebou několik sjezdů, jeden v masopustě 1422 v městě Písku /24. února/, druhý léta Páně 1424 v týdnu po Vzkříšení /23. dubna/ na hoře Hradišti zvané Tábor a třetí téhož roku kolem svátku sv. Martina /11. listopad/ v Klatovech. Na těchto sjezdech přemýšleli o opatřeních proti všem zlořádům vzniklým mezi lidem, byť i proti společnému záměru jich všech. Uvážili, že se jak mnozí duchovní, tak světští lidé v mnoha ohledech dopouštějí přestupků, a proto formulovali mnoho artikulů pro nápravu těchto přestupků a rozhodli se je vyhlásit ve všech svých obcích. Přáli si tím uzavřít , pokud bylo na nich, cestu řečeným zlořádům vzniklým, ať už jakkoli, v řečených obcích. Významnější artikuly z těchto sjezdů řečených kněží buďtež zde uvedeny.
…

Z knihy: Ze zpráv a kronik doby husitské. Praha: Svoboda, 1981.