DÍLA

Pověst z okolí zvíkovského
Asi tak v prostředku mezi zříceninami hradu Zvíkova a hradem Vorlíkem stojí na levém břehu řeky Vltavy mlýn Letošnice nazvaný. Vylezeš-li namáhavě strouhou od mlýna tohoto nahoru, přijdeš k otvoru, a chceš-li můžeš vlézti dovnitř, totiž do sklepu Kulhavého.

Sklep tak zvaný jest podzemní průchod – jak dlouhý, sám nevím. Nahoře nad ním na rovině jsou role, kdež se vůbec na hradě říká; zde prý stával před dávanými časy a ještě za časů Žižkových hrad; kdo byli jeho držitelé, o tom neděje se ani zmínky. Že na tomto hrad stával, snadno jest se přesvědčiti, neboť ještě jsou zde pozůstatky z náspů, a rolník kopne-li hlouběji, musí se strachovati, aby o kamení v zemi skryté radlici nezlámal. Stane-li se to ale předce, tu vezme motyku, a tím způsobem přišli již několikráte na základy zdí dosti silných.

Podzemní ten průchod domníváme se sloužil nejspíše k tomu, aby obyvatelé hradu, byli-li od nepřítele napadeni a jiné pomoci nezbývalo, tudy útěkem život svůj spasiti mohli. Neboť průchod ten má východ v strouze, která za starodávna bezpochyby hustým lesem porostlá byla. A takovéto východy nebývaly u starých hradů nic neobyčejného.

Žižka prý nejvíce hrady vybíjel a bořil. Na svých válečných potulkách přitáhl prý také jednou do Písku, a odtuď že táhl k zmíněnému hradu, chtěje pána jeho, poněvadž jeho nepřítelem byl, pokořiti. Ten ale slyšel o udatnosti Žižkově a obávaje se, kdyby hradu se zmocnil, strašně že by jej potrestal, zakopal prý pokladů a peněz veliké množství do toho takzvaného sklepu. Nyní ale časem, deštěm a jinými věcmi udělala se díra a mnoho lidí prý se již pokusilo dojíti konce tohoto sklepa, ale světlo prý jim vždy zhasne. S proč asi tam ti lidé šli? Inu, pro poklad. Neboť se vypravuje, na konci tohoto průchodu jest prý několik kádí s penězi a na těch prý sedí velký pták, a to prý jest sám čert, kdo ale přijde, hodí přes toho ptáka buď růženec nebo drobty, potom prý si může pokladů nabrati co chce.

                                                                                                                                                                                           J. K.

Z Časopisu pro lid městský a venkovský Poutník od Otavy. 22. 5. 1859, roč. 2, č. 21, s. 246-247.