DÍLA

Kroj písecký jest dosti obsáhlý a proto nelze tvrditi, že všechny vesničanky v něm odívaly se stejně. Byly vždy úchylky podle vesnic, ale jen nepatrné, buď v ozdobě neb ve tvaru šněrovačky (lajblíčku), neb špenzru (kabátku), také ve volbě pestrosti barev, což se řídilo jednak vkusem, který obyčejně opanoval jednu nebo více vesnic, také módou kterou udávali mistři krejčové dle vlastního výmyslu, aby si nalákali zákaznic.
Podle těchto úchylek bylo možno určiti, z které části Písecka ta která dívka neb žena jest. V celku však kroj píseckého kraje měl svůj ráz odlišný od jiných krojů českých, jak při přednášce paní ředitelky Fryšové každý účastník mohl pozorovati. Zdá se mi, že odpovídal svojí umírněností povaze lidu, ač na pestrosti mu nijak nechybělo. Zvláště po roce 1848 po zrušení roboty, kdy přibývalo na blahobytu, věnovaly dívky a ženy také větší péči svému obleku měníce spíše látky, ale zachovávajíce tvar.
Sváteční oblek dívky a ženy skládal se až ze šesti spodních sukních obyčejně barevných a jedné vrchní. Tato bývala v nejstarších dobách jednobarevná (šerka, pak mezulánka) se širokou stuhou barvy odlišné, ale harmonující s barvou sukně. Stuha byla hedvábná, s vetkávanými květy. Později šerky a mezulánky mizely a na jejich místo přišly květované harasky (ostrá vlněná látka), hedvábné buď s květy neb později měňavé barvy, soukenné též se širokými stuhami a lesklými prýmky (krepindlemi).
Pro léto, taneční zábavy mívaly sukně pestré kartounové a nejčastěji bíle vyšívané. A právě tímto vyšíváním lišil se náš kraj od jiných krajů českých.
Vyšívaná sukně měla dole cípy s dírkovým řetízkem a v nich bíle vyšité květy drobné neb větší nejčastěji s polovičním mřížkováním (katry), asi ve čtvrtině délky byl vyšit široký okolek hojně „katry“ vyzdobený. Základní tvar jeho byla vlnovka. Nad okolkem byly střídavě rozseté květy představující růžice, poupata, listy neb metlice. Sukně sáhaly nad kotníky, ale nikdy nebyly příliš krátké, za to byly široké, aby hodně plály zvláště při tanci.

Také se nosily bílé sukně mušelínové s vetkávanými vzory buď květy neb tečkami.
K bílým sukním nosily se barevné hedvábné neb z jiné látky zástěry (fěrtochy), kdežto k sukním barevným se nosila zástěra vyšívaná kolem jako sukně, ale s užším okolkem.
Původní zástěry hedvábné, i jiné zvláště bílé, byly dvojpólové, aby byly hodně široké, délkou kryly sukni, neb o něco byly kratší. Teprve později byly zástěry užší, toliko z jedné šířky látky, čili z jedné póly.
Aby dražší látky na sukni se ušetřilo, bývala přední část sukně, kterou kryl fěrtoch, z levné látky asi do tří čtvrtin délky.
Tělo dívky objímala šněrovačka (lajblíček), v předu vykrojená po prsa, v zadu sáhající k plecím. Přední část se zadní spojena byla úzkou páskou z téže látky (traky). Původní šněrovačky bývaly kožené, safiánové, později z brokátu, damašku, hedvábí, neb látek vlněných, nikdy ze sametu. Hořejší kraj zdoben byl mřížkou (zahrádkou) neb zoubky. V zadu byly natlučeny dírky a jimi křížem provléknuta barevná stužka odlišná od šněrovačky Stejně tak bylo v předu, kde sloužila k šněrování. Dole byla šněrovačka rozstříhaná, aby se poddala bokům a dolejší části lemovány koží, aby kostice nebo rákosy nebylézaly. Na boky šněrovačky a někde i do zadu přišívaly se koudelí vycpané polštářky, aby sukně pěkně odstávaly.
Vrchní část těla kryla v neděli a ve svátek bílá košile z kamrtochu (tenčíce) se širokými nadmutými rukávy nad loktem zdrhnutými buď s vyšíváním neb krajkou, které tvořily krejzlík. Takový krejzlík byl při košili též u krku.
Pod krejzlík přišel na košili šátek buď hedvábný neb kosmonský květovaný, jehož cíp v zadu se zastrkoval za šněrovačku, ale v předu lehce oba cípy přes ní přečnívaly, zvlášť byl-li hedvábný.
Krk zdobily granáty s tolary a dvacetníky s oušky, neb levné skleněné korále na několika šňůrách. Bez korálů žádné děvče ani do kostela, ani k muzikám nešlo.

Husová, Anna Regina. Písecký národní kroj. Otavan, 22.2.1919, 3. roč., č. 8-9, s. 99-100.