DÍLA

Naše vzpomínka má být hřejivým vzkazem vzdáleným rodákům z města jejich dětství. Stiskem ruky přátelům a příznivcům:

VŠEM POZDRAVEM!

Pozdravem z míst, v nichž se zalíbilo nejen uměnám. Právě vánoční doba má tu své půvaby, usvědčující z klamu tvrzení o hloubavém veskrze nepraktickém jihočeském lidu. Kapři a štiky z píseckých hojných vod mají zasloužené pořadí i mezi našimi vyhlášenými rybami. K nim se důstojně řadí jiná písecká specialita, cukroví a bonbony. Na zářících jedličkách z moře lesů tvoří idylický a vonný díl vánoční pohody. Píseční nehřešívali neláskou k domovině; těm má být naše album soukromým lístkem do kytice živých citů. A všem známým i neznámým chce přiblížit malý výsek z kamenné krásy města, kolem které jste chodili a chodíte snad bez povšimnutí.
Pro radost Vám je zachytila umělcova ruka. A dílu i čtenářům slouží slovo …

STAROBYLÉ MĚSTO, KRÁLOVSKÉ MĚSTO, jak se stulilo v bělostné nádheře! Pocukrované štíty domů, jež empir kouzlil, zvesela mrkají do kostrbatých uliček. Barokním svatým sluší sněhové čepice. Ubraly jim na velebnosti a přidaly na půvabu. Sady i v zimě rozkvétají polibky a štěstím milenců. Pod ledem ztichl šepot Otavy a jezu hlas, který básníkům zpívá do snů. Čaroděj mráz vyštípal děckám ruměnec do tváří a do očí dal zář. Ostře se rýsuje historická tvář přemyslovského hradu, změkčena křivkou hradeb.Od Putimské brány je vidět daleko a nad městem bdí vysoká věž děkanského chrámu, odkud jako před staletími vytrubuje hlásný každou noční hodinu. Zvony slavně zvěstují narození děťátka. V kostelích plápolají svíce. Ve chvíli, kdy dětem zazáří vytoužená hvězda, ožívají staletími ztuhlé a v barokní grimase strnulé sochy světců. Je svatvečer, nejkrásnější chvíle v roce. V minutách obecné radosti ožívají barokní svatí,  napřimují se na svých věkovitých podstavcích a do zvuků trub a znění zvonů se nese jejich hlas: pokoj lidem dobré vůle!

…

SV. FLORIÁN

Starému Kozímu břesku na vysokém podstavci vévodí sv. Florián. Kdysi plukovníku římské legie, zhynulému v proudech Emže, je poklidně mezi Píseckými. Má dobré a mlčenlivě srdce. Hasil požáry v srdcích pradědů, bab a dnešních matek. Za dvě století se i socha naučí být filozofem. Na Kozím Břesku shlíží sv. Florián s pochopením na bolesti a hemžení chodců a jeho světlý úsměv patří mládí.

V sadech, kde hvězdy a milenci si z večera dávají dostaveníčka, je poslední druh. Vrabci mu cvrlikají svá tajemství a milující mu svěřují žaly. Není z rodu svatých, ač jako vládce moře si nemohl stěžovat na hodnostní pořadí. Pohanský bůh je od úsvitu křesťanství ve výslužbě. Se svatým Floriánem na Kozím Břesku pojí boha Neptuna tiché přátelství. Nejen pro vodní živel, oběma vlastní. Milenci mají v obou přející důvěrníky.

Písecká čítanka. 1.díl. Písek: Okresní knihovna v Písku, 2012, s. 172.
Z publikace Zedníček, František a Bonhardová, Nina. Písecké vánoce 1940. Písek: Krásný Písek, 1940