DÍLA

 /…/  Písečtí založili hřbitov na zahradě, kterou věnoval král Vladislav II. městu spolu se sousedním mlýništěm (t. j. místem, kde stával mlýn) darovací listinou ze 6. srpna 1515. Historii zahrady a jejího okolí hlouběji do minulosti objasnil archeologický výzkum, čímž se podstatně doplnily údaje v listině. Při úpravě nábřeží před Pietním parkem v roce 1978 byly objeveny pod bývalým obilním mlýnem „Drátovnou“ archeologické doklady, že tam ve14. A na počátku 15. století stál mlýn na rozemílání žilných křemenů obsahujících zlato, jež se v okolí města dolovaly.  Z historických zpráv o mlýnech na rozemílání zlaté rudy je známo, že ke každému z nich patřil pozemek, na němž stála další zařízení a skladiště. Po zpustnutí zmíněného mlýna, jejž vlastnil král, byl k němu patřící pozemek zřejmě upraven v zahradu, kterou zaznamenává darovací listina z roku 1515. Ze zahrady zřídili Písečtí hřbitov. Před tím pohřbívali své zesnulé uvnitř středověkého města kolem děkanského kostela Narození P. Marie, tzv. Velkého kostela. Poloha zahrady byla pro pohřbívání místem zvláště vhodným, neboť je nepoškozovaly záplavy. Kostel vybudovaný uprostřed hřbitova je v pozdně gotickém slohu. Archeologický výzkum zjistil, že kostel byl postaven na vyvýšenině, od níž se terén k řece snižoval příkřeji než nyní.
/…/
Kostel i jeho zařízení a další stavební objekty na hřbitově byly postupně pořizovány z darů obyvatel Písku. Např. Anna Kahounová zemřelá v r. 1576, odkázala na výstavbu kostela 20 kop míšeňských a na zvon 100 kop. Byla to částka poměrně vysoká, neboť ve II. polovině 16. století bylo 100 kop míšeňských cenou přibližně 100 koní.  Zvon (80 cm š. a
62 cm v.) s pásovou ozdobou, znázorňující dětské Múzy a akantové listy je opatřen českým nápisem sdělujícím účel, pro který dárkyně zvon věnovala, jako i jméno litce. Byl jím známý zvonař ze sklonku 16. století B. Brikcí z Cinperka, usedlý na Novém Městě. Zvon dala dárkyně zasadit do zvonice (nyní je na věži Velkého kostela). Byla manželkou Jiřího Kahouna, provozujícího obchod a stala se nejen mecenáškou tehdy nového hřbitova, ale pomáhala i sociálně potřebným. Sociální cit pomoci chudým se projevuje, ovšem v rámci své doby, i v dalších nadacích. Např. Regina Žďárská, zemřelá v roce 1643 a na svatotrojickém hřbitově pohřbená, koupila rovněž zvon pro tento hřbitov. Ustanovila, aby jím bylo bezplatně zvoněno při pohřbech nemajetných. Podporovala též chudinu v městském špitálu a odkázala i pozemek pro postavení nové nemocnice.
Ze staveb, jimiž byl okrášlen  svatotrojický hřbitov od sklonku 16.  do 18. století, se zachovala zvonice a čtyři kapličky.  Zvonice z roku 1575 je tvaru čtyřbokého hranolu s jehlancovitou střechou a vnějším dřevěným krytým schodištěm. V jejím přízemí bývala kaple s oltářním kamenem z červeného mramoru s datem 1606. Pod podlahou byla hrobka krytá náhrobním kamenem s letopočtem 1559 a znakem. Deska byla zasazena v roce 1930 do zdi kaple ve zvonici. Na severní a jižní straně tehdejšího hřbitova dal písecký měšťan Martin Dion. Urbanides postavit kolem roku 1690 po jedné kapličce. Za západním portálem bývalého kostela je kaple největší a pochází z 18. století. Poblíže hlavního chodu je kaplička mladšího původu.
Ve druhém desítiletí uvedeného století byly poraženy na hřbitově starší lípy a vysazeny nové. Jedna z nich je severně od západní kapličky poblíže hrobu malíře Václava Šebeleho. Další staleté lípy jsou před vchodem do Pietního parku a lípa rostoucí zřejmě již v době založení hřbitova stála ještě do nedávna za jižní ohradní zdí u lávky přes řeku. …
K souboru památkově chráněných objektů patří železné kříže  vytvořené z rozvilin; jsou mistrným dílem místních kovářů. Dávají představu o rázu místa posledního odpočinku obyvatel města v dobách, kdy kromě kříži  kutými byly hroby označovány i zdobenými kříži dřevěnými, které se však nezachovaly. Jeden z kovaných křížů vyznačující se dovedně zhotovenými rozvilinami zaznamenává již starší literatura. Při konzervaci po odstranění nánosů barev jsme u konců závitnic odkryli okrasy, představující fantastické zvířecí hlavičky. Tato výzdoba hodnotu kříže mnohonásobně zvyšuje. /…/  Je unikátním historicko-uměleckým dílem17. století vyšlým z rukou neznámého, patrně místního kováře. Dovednost uměleckého kovářství prokazují též okrasné závěsy a mříže (např. u hrobu  filologa K. Cumpfeho, při zdi u severozápadního vchodu).
Zvláště po válečných událostech 18. století bylo nutno kostel a hřbitov opravovat. Přímo se jej dotkla francouzská a bavorská okupace v letech 1741-1742 za války o rozdělení habsburské říše. Francouzští i jiní vojáci byli tam pohřbíváni (důstojníci v kostele a v hrobce pod zvonicí a prostí vojíni v jámách na hřbitově i za zdí u zvonice) zvláště za epidemie na jaře v roce1742. Francouzi tábořili u hřbitova a kostel proměnili ve skladiště obilí. Připravovali se tam, jak zjistil A. Sedláček v archivních záznamech, i k obraně. Ze střechy kostela zvonice vylámali prejzy, aby odtud mohli střílet na husary Marie Terezie. Z této doby, kdy byla ve městě bavorská a francouzská posádka, je ve zvonici náhrobní kámen generála Karla Piesasquea, o němž pojednáváme níže.

Z publikace: Kudrnáč, Jaroslav. Pietní park (bývalý hřbitov U sv. Trojice) Památník města Písku. Písek: Okresní muzeum, 1983.