DÍLA

Můj útulek je v lůně sadu,
mně protiven je ulic ruch,
strom květnatou mi sype vnadu,
pták zvučný zpěv a vůni luh;
a z okna v dálku pohlédnu-li,
zřím pošumavských vrchů lem,
kruh vesnic, města dobrou půli
a chrámek s malým hřbitovem.

Síň má je nevelká a prostá,
leč tolik zbývá místa přec,
by vítaného skryla hosta,
když přijde v zpěvákovu klec;
skříň temná různé knihy svírá,
část kryje sedadla, část zem
a za lipou, jež v okno zírá,
skryt chrámek s malým hřbitovem.

V kraj okna ze květníku zdola
list bujný pnivý svlačes zved,
snad úsměv oblohy jej volá,
či pták, jenž římsy na kraj sed
a prostoduchou píseň zpívá
všem známou, přece milou všem,
jíž zapomíná duše snivá
i chrámku s malým hřbitovem.

Nad stolkem z krásných mládí časů
s oteckou matčina je tvář,
mne tíží padlý sníh těch vlasů
a pálí pohledů těch zář;
já nedočkám let takých dobu,
mne žití záhy stihlo zlem
a ke dvojímu volá hrobu
ten chrámek s malým hřbitovem.

Hle v koutku tam – ó blahé chvíle,
jak líbezný je ten váš vděk -
na Jungmannově arcidíle
mé Lily bílý králíček;
kol hrdla na stužici rudé
se houpá zvonek tam a sem,
by dítku zněl; mně zníti bude
ten z chrámku s malým hřbitovem.

S tou síňkou srostla duše zcela;
sem nezabloudí lestný klam;
a z perel ňadra, z květu čela
těm děkuji v ní besedám,
zde všecko upraveno vděkem;
když srdce bolí, prchnu sem,
kde s květinami kyne lékem
i chrámek s malým hřbitovem.

ty květiny, ó jak mne blaží,
květ každý jeden z přátel mých,
buď objal jsem je někdy paží,
buď v ústret vyšly srdci z knih;
jsem šťasten těchto květů pelem,
ač nevelký jich milý tém;
tak zapomínám zdumán čelem
i chrámku s malým hřbitovem.

Když se ženou si pohovořím,
v ten úkryt sednu sám a sám,
zde svoje drobné světy tvořím
a Lile zpívám je i vám;
i jásám, když se za mnou točí
můj skvost a sladkým žvatlá rtem,
že nezřím pro perly mdlých očí
ni chrámku s malým hřbitovem.

Hruď jednoho však přání tají:
kéž vzejde růží Lilin svět,
v níž rosou hvězdy plápolají
a duhy lesk je rozechvět;
pak vím, že v blaha upomínce
jak anděl klesne na tu zem,
kde v temné pohostí mne síňce
ten chrámek s malým hřbitovem.

Autorova báseň uvedena v publikaci
Josefa Kotalíka a Libora Křivánka: Adolf Heyduk a Písek. Písek 1960, s. 10-11.