DÍLA

Co? Bude kázání? Nikoliv, nebude dnes zde žádný kázaní, ale bude svatovácslavská komedie aneb raději tragédie: bude komedie, komedie? Co bývá před komedií neb tragédií? Bývá prologus, předmluvčí, rozdává se synopsis, to jest jádrný vejtah neb vypsání krátké celé nastávající komedie. Žádáte synopsim viděti, předmluvčího slyšeti? Ej myslete sobě se mnou, že jsme spolu venku před kostelem, před krchovem na jednom vysokým sloupu že stojí pěkná mistrovsky učiněná statua svatýho Vácslava, a ta bude nám i synopsis et prologus, předmluvčí, nebude rozprávěti venku, ale vnítřku, ne slovy, ale skutkem.
Krátký vejtah nebo synopsis dnešní tragédie jest ta statua! Ale jak? Má na hlavě ta statua knížetcí čepici s křížkem a světem; jest pěkným pláštěm ozdobená knížetcím, v pancíř celá, v ruce jedný praporec, v druhý šilt [štít] s erbem drží. Co to všechno znamená? Krátce řeknu: Počíná maličký svatý Vácslav od kříže, kterej má na hlavě: počíná od křtu svatého šťastný býti, knížetem, pánem býti, vítězem býti, v němžto raděj Kristus podruhé živ byl nežli Vácslav v Kristu.  V železu a pancíři je, že příkrým svým životem, železným právě věrný Krista voják byl; nohy má též v železu: co ty znamenají? Noha znamená konec člověka, konec života, ano železnej konec, ano železná byla smrt svatýho Vácslava, nebo železem, mečem bratra svého, svůj svatý život dokonal.
…
Jablko otvírám, firhaňk odstírám; a ejhle, což to neobyčejného spatřuji? Děvečky obíhají, líky snášejí, perou, strojejí plínky, a já se jich ptám, copak to dělají a proč tak obíhají. Ale ony nemohou radostí odpověď dáti, ale toliko křičí: „Princ! princ! Radovánky budou, syn se narodil, kníže mladé Vratislavovi, milostivému knížeti našemu, z Drahomíry manželky se narodilo.“ I medle, jak mu říkati budou? „Vácslav,“ křičejí: „Venceslaus nomen eius! Vácslav jméno jeho!“ A jaká jest to tamto velebná jakási matrona, která Drahomíře posluhuje? Pravějí: „Lidmila, manželka Bořivoje, matka knížete.“

    Aj, páni krajani a Čechové plesejte! Nebo to jest ten šťastný v českej zemi den, v kterým se narodil vám nyní otec váš Vácslav, vzešla vám větší sláva, vejvoda a kníže nejvýbornější české země svatý Vácslav. Plesejte! Vivat Venceslaus! vivat Venceslaus!
Když se narodil světa spasitel, anjelé zpívali: „Gloria in excelsis Deo, Sláva na výsostech Bohu“ (Lukáš 2, 14).
Narodil se dnes svatý Vácslav, a co my? S anjely zpívejme: Sláva na výsostech Bohu, že nám Čechům Bůh ráčil dáti větší slávu, naši českou slávu svatýho Vácslava, z něhož i Bůh, i země česká bude míti větší slávu.
Ó země česká! Raduj se a vesel se! …

Tiskem vyšlo ve sbírce kázání Chválořeč v r. 1736