DÍLA

Písecký hrad, i když je dnes  bohužel pouhým torzem, náleží k vrcholným dílům české raně gotické světské architektury. Stavitelé zde nepochybně s úspěchem splnili všechny úkoly, které před ně postavily reprezentační potřeby panovníkova dvora a asi i stavebníka samotného. Můžeme soudit, že byl dokončen někdy v druhé polovině padesátých let 13. století. Četné písemné zprávy o pobytech Přemysla Otakara II. v Písku jsou pro nás nepřímým dokladem o tom, že hrad asi již tehdy sloužil svému poslání. S tím je v souladu i slohový charakter stavby samotné.
Spolu s královským hradem vznikl v padesátých a šedesátých letech 13. století V Písku výjimečný soubor monumentálních raně gotických staveb. Komplexní zbudování města na předem vyměřeném půdorysu s hradem, farním kostelem, dominikánským klášterem, opevněním, domy a kamenným mostem je i ve svém torze ojedinělým dokladem smělé realizace velkorysého záměru. Překvapuje tvůrčí aktivita a tempo v jakém během dvou desítiletí ténto rozsáhlý soubor v čisté stylové jednotě vyrostl.
Neobyčejná slohová sevřenost všech píseckých staveb je překvapující. Svědčí nejenom o rychlém průběhu stavby celého města, ale dokládá i přítomnost pevně organizované huti soustředěné k uskutečnění tak náročného úkolu. Slohovou jednotu si nemůžeme jiným způsobem vyložit. Dokládají  to konečně i stejné kamenické značky, jež na jednotlivých dílech nacházíme. Svým výrazem se do tohoto, okruhu řadí velká skupina staveb v okolí Písku, Strakonic a ve středím Povltaví, zejména pak nedaleký královský hrad Zvíkov. Nemůžeme dnes pro naprostý nedostatek pramenů říci, zda centrem hutní tvorby by byl Písek či Zvíkov.  Při těchto úvahách se nezbytně ocitneme na půdě neověřitelných odhadů. Úzká souvislost mezi těmito královskými podniky svědčí o tom, že na nich pracovali asi stejní lidé. Můžeme bezpochyby předpokládat jak v Písku, tak na Zvíkově účast stejných osobností, které, vedly toto náročné dílo. Mezi oběma velkými ohnisky docházelo asi k migraci kameníků podle okamžitých potřeb, jak to dokládá i výskyt kamenických značek. Nelze dnes ani určit, zda se dříve pracovalo na Zvíkově či Písku — nejpravděpodobnější je, že dílo na obou královských podnicích postupovalo současně. Tyto otázky jsou však podružné. Podstatné je, že v padesátých a šedesátých letech 13. věku se v Písku a na Zvíkově budovalo homogenním raně gotickým stylem, který se odtud šířil do okolního kraje. I v tom tkví neobyčejný význam tehdejšího Písku. Východiskem této rozsáhlé hutní tvorby byl vedle Zvíkova zejména písecký hrad, jemuž proto náleží v rámci jejího díla jakési klíčové postavení.
Výstavba Písku byla jedním z článků velké zakladatelské činnosti v období vlády Přemysla Otakara II. Ne všecky fundace však byly stejně úspěšné — četná města dosáhla význačnějšího postavení až později. Náročnost píseckých staveb svědčí však o tom, že město prožilo neobyčejný rozmach už v prvním období své existence. Bylo to jistě způsobeno zčásti přízní panovníka i tím, že král si zvolil Písek za svou občasnou rezidenci. Rozkvět města však byl především asi podmíněn těžbou zlata v jeho okolí. Toto hospodářské zázemí umožnilo rychlou realizaci všech záměrů zakladatelů a budovatelů města.
Založení Písku znamenalo nepochybně velký vlom do kulturních a sídelních poměrů a do struktury života v Pootaví a v přilehlé části vltavského povodí. Tento kraj byl do té doby pokryt jen sítí drobných a celkem bezvýznamných vesnic — jen nad soutokem Otavy s Volyňkou byl již dříve založen hrad ve Strakonicích a nad soutokem Vltavy s Otavou hrad Zvíkov. Mimořádné postavení Písku v tomto kraji i na českém jihu vůbec pak, vedlo přirozeně k tomu, že se město stalo na staletí centrem rozsáhlého Prácheňského kraje.
Písecké památky v čele s někdejším královským hradem mají pro poznání české raně gotické architektury mimořádný význam. Svědčí o tom, s jakou intenzitou se přistupovalo řešení náročných programů. S neobyčejnou výmluvností vypovídají i o slohovém rázu české rané gotiky padesátých a první poloviny šedesátých let 13. století.
Ačkoliv Písek není obyčejně zařazován mezi nejznámější jihočeská města vynikající starobylými památkami, patří mu zcela nepochybně neméně významné postavení, i když jeho památkový fond — a týká se to bohužel i zdejšího hradu — utrpěl v průběhu staletí bolestné a nezahojitelné ztráty, přesto stále výrazně připomíná atmosféru doby a snah svého velkého budovatele Přemysla Otakara II.

Kuthan, Jiří. Hrad v Písku. Písecká čítanka. 1. díl. Písek: Okresní knihovna v Písku, 1980, s. 62-64.
Kuthan, Jiří. Hrad v Písku. Dějiny a stavební vývoj. Písek: Okresní muzeum v Písku, 1979, s. 44 – 47.