DÍLA

I. K válečné revisi žákovské knihovny.

Když došlo vynesení o  revisi knihoven, o vyloučení spisů Macharových a Denisových, o vyřadění husitských  románů Jiráskových, bylo sboru jasno, že jest to diktát místodržitelství, kterému nelze vyhověti. Aby se tedy získal čas k průtahům, rozdělil tehdejší knihovník celou knihovnu všem členům sboru, každému naměřil 4 ? metru knih, ty si pak každý uložil, kam chtěl, a nyní se tak bedlivě revidovalo, že bylo nutno čtyřikráte prodloužiti stanovenou  lhůtu k revisi. Po posledním prolongování lhůty, jež bylo rozhodně označeno už za poslední termín, poslána byla nahoru zpráva, podle níž všechny knihy žákovské knihovny byly prohlášeny za nezávadné jen několik málo jich bylo na čas vyřaděno vzhledem k nynější době:
A tak tedy spisy Denisovy a Macharovy byly vedeny za „dočasně vyřaděné podle nařízení“, k nim připojena Čechova Pravda jako „pro nynější dobu nevhodná“ a jeden cestopis, v němž se tvrdilo, že „požehnanému působení jezuitů na Sv. hoře učinila konec bezbožná vláda rakouská“, vyřaděn s odůvodněním, že „mluví proti vládě rakouské“.
Z Jiráskových spisů nebylo vyřaděno nic; tehdy kol. Jirák, který si tyto spisy zvláště za četbu vyžádal, prohlásil: Nikdy bych nedal svůj souhlas k tomu, aby se z Jiráska něco vyřadilo. Jirásek je můj bývalý učitel a jako jeho žák a Čech vážím si každé jeho řádky.

II. Jak z. š. insp. Fr. Bílý vyšetřoval neloyálnost našeho sboru.

Druhou vzpomínku z válečné doby mám na návštěvu, kterou na našem gymnasiu učinil v lednu 1915 z. š. insp. vl. r. Franišek Bílý. Druhý den po svém příjezdu nás dal všechny svolati do sborovny a řekl asi toto:
Vlastní  úkol mé návštěvy u vás není, pánové, inspekce, nýbrž abych vyšetřil, zda jest oprávněno udání, které na vás bylo učiněno, že totiž dáváte neloyální úlohy a nevedete mládež v duchu rakouském.
Po prohlášení prof. Bělského a jiných kolegů v tom smyslu, že všichni známe, co je naše povinnost, dodal s uspokojením insp. Bílý toto: „Pánové, my všichni cítíme přirozené sympatie k Slovanům, kteří válčí s Rakouskem. To je hlas krve a tento hlas se nedá umlčeti. Ale, pánové, jen buďme klidni a trpělivi! N ě c o  s e   ch y s t á. Doufejme, že dobrá naše věc zvítězí, ale nedávejme našim národním odpůrcům do rukou zbraň, kterou by proti nám obrátili. Nevíte, co dalo práce, aby vůbec bylo zachráněno trvání našich škol. Školy naše vůbec měly býti zavřeny, buďme rádi, že k tomu nedošlo. Musíme spoléhati jenom na sebe. Co bylo platno Komenskému, že prosil na kolenou švédského Oxenstiernu, aby nezapomínal na Čechy, když se jednalo o nich na míru Westfálském. Neztrácejme naděje ani rozvahy! Něco se chystá.“
Tato nezapomenutelná slova vryla se v naší paměť nesmazatelně a jsou důkazem toho, že inspektor Bílý zachoval si v těžkých dobách pod úřední tváří srdce dobré a neohrožené. Vděčná budiž mu památka za to!

Ze sborníku Stopadesát let píseckého gymnasia v Písku. Písek: Podpůrný fond stát. gymnasia v Písku, 1928.