AUTOŘI

Narodil se 25. října 1860 v Mníšku pod Brdy v zemědělské a podnikatelské rodině, která se v roce 1875 přestěhovala do Prahy. Po maturitě na reálce (1881) studoval strojní inženýrství na pražské technice, ale po třech letech studia přerušil a stal se praktikantem u Technických služeb města Prahy. Pak byl zaměstnán jako úředník v Pražské městské spořitelně. Roku 1890 se oženil s Růženou Čápovou, pozdější spisovatelkou Růženou Svobodovou. Po odchodu do penze (1910) žil střídavě v Praze a v Mníšku. Věnoval se literatuře a krajinomalbě. Působil v řadě literárních spolků, podílel se na pořádání uměleckého a literárního salonu, roku 1938 se stal předsedou Obce československých spisovatelů. Zemřel 25. května 1943 v Praze a byl pohřben na vyšehradském Slavíně.
Ve své době byl velmi populární jako autor rozsáhlého prozaického a dramatického díla, do české literatury zasáhl však na přelomu 80. a 90. let 19. století jako básník. Ve svých prózách zobrazoval hmotný a morální úpadek tradičních rodin. Některá z jeho dramat byla zfilmována, např. Kašpárek (pod názvem Roztomilý člověk), Poslední muž (s názvem Poslední mohykán), Čekanky a další. Hrdinou jeho prvního románu Probuzení (1893) je mladý městský intelektuál, který na venkově dospěje k bezprostřednímu vztahu k realitě. Děj se odehrává ve mlýně na řece Otavě, nedaleko Písku. F. X. Svoboda se s tímto krajem seznámil při návštěvách své švagrové Jany Čápové (sestry Růženy Svobodové), učitelky v Mirovicích (1887-1896).V próze vytvořil především dvě rozsáhlé románové kroniky – částečně autobiografický Rozkvět (1898) a Řeka (1908-1909) z prostředí měšťanské společnosti. V jeho tvorbě se objevuje snaha o prohloubení psychologického obrazu jedince, jeho vztahu k rodině, rodu, kraji i přírodě. Přírodou jsou inspirovány sbírky povídek Z brdských lesů (1912) a Lípy u našich cest (1917).