AUTOŘI

Narodila jsem se v Písku roku 1963 devátého března, po základní škole jsem vystudovala písecké gymnasium. Po mateřské dovolené jsem vzala za vděk úřednickou prací na Okresní správě spojů, jak se tehdy vzletně nazývala POŠTA. Po necelých pěti letech dosti nešťastného vysedávání v kanceláři jsem se přihlásila k dálkovému studiu oboru Konzervátorství, který byl počátkem devadesátých let otevřen při Umělecko-průmyslové škole grafické v Praze. Nastalo desetiletí spolupráce s M. Blahoutem, od roku 1993 v Soukromé střední umělecko-průmyslové škole, kterou založil a v níž jsem působila nejen jako jeho kolegyně restaurátorka, ale i jako odborný pedagog.
Koncem devadesátých jsem vstoupila podruhé do manželství a v roce 2000 odešla ze školy na takzvanou volnou nohu a od té doby restauruji ve svém ateliéru a snažím se živit dnes již opět sama, neboť manželství je dovednost, kterou ze všeho nejméně ovládám. Z tohoto druhého svazku se narodil druhý chlapeček a v pořadí třetí moje dítě, které mne okouzlujícím způsobem přivedlo k malování, jehož plody byly vystaveny v malých galeriích Prácheňského muzea.
O vztahu k Písku mohla bych psát do alelůja, ale abych Vás úplně nezahltila sdělím alespoň následující. Toto město opravdu nad jiné miluji, láskou fyzickou a vůbec si neumím představit život jinde, v jiné končině. Moje děti se mi proto vysmívají, že nehnu zadkem a že je komické, jak se mi stýská ocitnu-li se byť jen na pár dnů na jiném místě, třeba o dovolené. Inu, je to tak a nestydím se za to, naopak…Jsem donekonečna dojímána až k slzám krásou zákoutí rozličných zejména v historickém centru města. Mám ale ráda i okolní krajinu, je pro mne cenné vnímat svoje rodiště, svůj domov ve všech jeho proměnách, které prodělal od dob, kdy jsem město počala vnímat. Mám Písek za „svůj“ nenahraditelný a jediný kout, v němž cítím bezpečí a tu nejmírumilovnější atmosféru pro žití se všemi polohami a odstíny.
Pro Čtení z Písku: Iva Petrová, podzim 2011

Bibliografie:
Petrová, Iva: V rakvičkách mozku, Písek, 2010.