AUTOŘI

Narodil se 17. října 1922 v Písku. Dětství prožil s rodiči v Praze a Bukurešti, kde jeho otec působil na československém vyslanectví. Část chlapeckých let trávil v jižním křídle píseckého hradu u prarodičů Krbečkových z matčiny strany – ve služebním bytě Měšťanského pivovaru. Se svým o dva roky mladším bratrem Antonínem a s několika spolužáky kopali v bývalé hradní kapli a objevili náhrobní kameny z 16.-18. století. V letech 1934-1939 studoval na píseckém gymnáziu, ale maturoval v Praze. Za válečného nasazení se dostal až do Itálie, kde se zúčastnil protifašistického odboje. Po návratu domů studoval prehistorii a československé dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v pražském Archeologickém ústavu ČSAV, kde se zprvu věnoval problematice slovanských raně středověkých hradišť. Po výzkumu píseckého středověkého zlatorudného mlýna (1967) začal jako první český archeolog intenzivně zkoumat rýžoviště, doly a úpravny rud. Stal se pak  uznávaným odborníkem v montánní (hornické) archeologii. Po  průzkumu zlatorudného mlýna z 13. století při řece Otavě u Písku prozkoumal v samotném městě další zlatorudný mlýn v prostoru pozdějšího Drátovského mlýna, zlatodoly Havírky a rýžoviště v Píseckých horách. Podle jeho scénáře vznikla v píseckém muzeu jedinečná expozice Zlato v Pootaví. V Písku prováděl také výzkumy středověkých památek u Kamenného mostu, hradu a tvrziště na na ostrůvku v rybníku Němci. Díky jeho iniciativě byla odvrácena úplná likvidace hřbitova U sv. Trojice, v roce 1983 pak o něm vydal průvodce Pietní park – památník města Písku. Je autorem knih Zlato v Pootaví (1971)a Rýžování zlata na Strakonicku (1981). V roce 1997 vyšla jeho kniha Písecký prapor protektorátního vojska v Itálii v letech 1944-1945. Svými archeologickými výzkumy zviditelnil středočeský Klučov a jihočeské Strunkovice nad Blanicí. PhDr. Jaroslav Kudrnáč, CSc. je autorem mnoha odborných knih, statí a recenzí i popularizujících článků. Zemřel po dlouhé nemoci 6. září 2008 a byl pohřben v Praze na motolském hřbitově.