AUTOŘI

Narodil se 7. 6. 1835 v Rychmburku v rodině truhláře. Jako čtrnáctiletý studoval nižší reálku v Poličce, pokračoval na nové české reálce v Praze (prof. J. Krejčí, a prof. J. Erben). Od roku 1854 studoval v Brně na nově založeném technickém ústavu, po roce se vrátil do Prahy. Seznámil s Janem Nerudou, se kterým navázal blízké přátelství. Začal psát poezii a přiřadil se k literární skupině Májovců. Když ukončil studium, stal se učitelem na pražské reálce a poté od roku 1860 díky přímluvě prof. Krejčího pomocným učitelem kreslení a stavitelství na vyšší reálné škole v Písku. Rád cestoval: do Rivy, do Torenta, do Benátek.
V roce 1876 přijal místo na I. reálném gymnasiu v Praze, zde se stal předsedou literární části Umělecké besedy. Roku 1877 se vrátil do Písku, kde se téhož roku oženil se svojí o 25 let mladší žačkou Emílií, dcerou předního píseckého restauratéra Reinera.V následujících letech se stal dvojnásobným otcem, ale obě události skončily rodinnou tragédií. Roku 1878 zemřela jeho první dcera Jarmila ještě před pokřtěním ve věku tří měsíců. Na křtiny přijel do Písku i jeho dlouholetý kamarád Jan Neruda, který se měl stát kmotrem. Vzhledem k předčasnému úmrtí ale ke křtu nedošlo a tato smutná událost inspirovala Nerudu k sepsání Balady dětské. Druhá dcera Liduška zemřela ve věku čtyř let roku 1884. Obě jsou  pochovány na hřbitově u sv. Trojice.
Měl velmi silný vztah ke Slovensku, které často navštěvoval a měl zde mnoho přátel. Vedle Slovenska cestoval také do Itálie či na Kavkaz
Roku 1896 (14. července) získal titul školního rady. Roku 1899 (9. února) byl vyznamenán rytířským křížem řádu císaře Františka Josefa, který obdržel 9. dubna při školní slavnosti, když se po 38 letech loučil se svým učitelským místem.
Roku 1905 pořádala městská rada na jeho počest v Sokolovně setkání, kde mu byl vzdán hold za jeho básnickou činnost. Ceremonie se účastnili i zástupci Pražských literárních ústavů, delegáti měst, okresů, úradu, duchovenstva, škol a spolků. Od obce obdržel zlatou medaili. Dne 5. 6. 1920 mu přijel vzdát hold prezident T.G. Masaryk s doprovodem, právě mu byl udělen titul PhDr. Zemřel 6.2.1923 v Písku.
Adolf Heyduk se jako jediný významný básník Nerudovy generace dočkal samostatného a svobodného československého státu, o kterém generace snila.
V roce 1900 si nechal postavit v Písku vlastní dům dle návrhu architekta Jana Kouly, který je v současnosti v péči Prácheňského muzea. V budově se nachází památník, ve kterém je možno zhlédnout Heydukovu pracovnu, jídelnu a salon s dobovou tematikou.
Básnickou činnost Adolfa Heyduka hodnotil Arne Novák jako neobyčejně obsáhlou. Řadí se ke generaci Májovců, které byl horlivým členem. V 70. letech 19. století vydal velkou řadu básnických sbírek, kde se střídá milostná i rodinně intimní lyrika s ohlasy lidových písní. Básnické povídky obsahující lyrické složky s pasážemi krajinářskými. Známá básnická sbírka Dědův odkaz obsahuje báseň “muška zlatá” byla zhudebněna V. Novákem. V autorově poezii se vždy uplatňovala záliba v dekorativních ozdobách, ve vznešené obřadnosti, v popisech se sklonem k hravosti a vyumělkovanosti jazyka. Nicméně v mnoha verších panuje mechanismus melodie a rytmu, jakoby se Heydukovi nedostávalo citu pro míru, proto zní část jeho díla cize. Psal velké epické básně s chudým dějem s rozvinutými přírodními popisy. Při pokusech o reprezentativní poezii moralizoval.
Bibliografie: dostupné zde