AUTOŘI

Narodila se 15. 1. 1926 v Písku, její otec byl textilní výtvarník. Obecnou školu a reálné gymnázium absolvovala v rodném městě, maturovala roku 1945. Potom pokračovala ve studiu na Škole dekorativního umění v Praze, v té době navrhovala plakáty a knižní obálky. Po krátkém působení v nakladatelství Máj pracovala v Lidových novinách (od roku 1950), kde také vycházely její fejetony a povídky. Od roku 1952 psala pro deník Práce zahraniční reportáže a překládala z angličtiny, němčiny a ruštiny. Roku 1954 se provdala za spisovatele Jaroslava Putíka, roky 1956-1961 strávila na mateřské dovolené. Potom se rozhodla pro svobodné povolání spisovatelky. V roce 1969 ji postihl zákaz publikování (dokonce nesměla pracovat v žádné kulturní instituci), který trval až do roku 1989. V té době vystřídala zaměstnání pomocné dělnice v zahradnictví (od roku 1972) a prodavačky gramofonových desek (od 1975), kde alespoň uplatnila svůj zájem o hudbu. V roce 1986 odešla do důchodu. Svou literární dráhu začala fejetony, sloupky, reportážemi a krátkými prózami, které publikovala v různých periodikách (např. Práce, Literární noviny, Kulturní tvorba, Květy, Host do domu, po roce 1970 v samizdatu). V samizdatové edici Petlice vyšly její knihy Den dam aneb Čtyři jablka ze zahrady Hesperidek (1981, pak v nakladatelství Čs. spisovatel 1991) a Ikariana (1983, pak v nakladatelství Práce 1991).  V době zákazu publikování překládala z angličtiny a němčiny pod vypůjčenými jmény Drahoslava Vojtěchová a Kristián Mikulejský. Řadu jejích prozaických prací vysílal Český rozhlas (např. roku 1993 prozaické pásmo Vrať se zpátky do Sorrenta). V jejích pozdějších prózách se objevuje téma dětství, dospívání a vztahu dospělých  k dětem (např. Zapomeň, řeko, téci, 2000). O dětský pohled na tuto problematiku se snaží v souboru Deset povídek aneb Na vině jsou prakoně. Dětem je určena próza My nic, my muzikanti (1999).