AUTOŘI

Narodil se 26. 10. 1874 v Písku. Po nedokončených studiích na píseckém gymnáziu se vyučil u svého otce, který měl v Mostecké (dnes Karlově) ul. litografický závod. Pak pracoval jako faktor, v letech 1895-1898 vykonával vojenskou službu, potom byl krátkou dobu dopravním a telegrafním úředníkem u dráhy ve Vídni. V roce 1899 získal místo úředníka u písecké obce, později se stal vrchním oficiálem. Po sloučení zastaralé městské knihovny s moderní sokolskou (1904) ji vedl jako městský knihovník až do svého penzionování (1939). Vydal tištěný Seznam knih Lidové knihovny Palackého v Písku (1913), Seznam hudebnin (1925) a brožurku 100 let veřejného knihovnictví v Písku (1941). Zasazoval se o získání vhodnějších prostor pro umístění knihovny, která se roku 1934 přestěhovala do nové spořitelní budovy na Velkém nám. Účastnil se založení veřejné lidové čítárny (1905), která byla roku 1919 přičleněna k městské knihovně. Roku 1945 byl jmenován čestným členem svazu českých knihovníků. Jako správce píseckého městského muzea (od 1932) se zasloužil o vznik Heydukova muzea, o shromáždění památek na A. Sedláčka a O. Ševčíka a děl J. Z. Quasta, o rozšíření a nové uspořádání muzejní knihovny. Publikoval výroční zprávy o činnosti muzea. Zajímal se o veřejné poměry ve městě a věnoval se osvětové činnosti. Pořádal vzdělávací přednášky a různé výstavy. Byl jednatelem a členem mnoha spolků a sdružení, např. Sokola, zpěváckého spolku aj. Jako ochotník hrál divadlo, často v rolích prvního milovníka. Vítal všechno, co znamenalo pokrok a šíření vzdělání – v Písku patřil např. k prvním majitelům rozhlasového přijímače. Uveřejnil množství článků (v Otavanu, České osvětě aj.) a několik drobnějších spisů z oboru historie a kultury, např. o píseckém starostovi Tomáši Šobrovi či o dějinách divadla v Písku. Z vlastních zkušeností a vzpomínek z doby 1. světové války vycházel v pojednání Domácí odboj v Písku. František Lipš zemřel 19. 2. 1966 v Písku. Jeho syn Josef Lipš se stal předním odborníkem v oboru diskografie historických gramofonových desek a dcera Jarmila, provdaná Mikolášová, působila v Písku  v oblasti kultury a vydala útlou knížku próz Skleněná stěna.