AUTOŘI

Narodila jsem se v Písku a jižní Čechy se tak staly celoživotně místem, kam se vracím já a dnes i moje děti; cítím se tam víc doma než v Praze, kde bydlím už skoro šedesát let. Patřím k těžce poškozené generaci, která se koncem 60. let nadechla k profesní kariéře, ale pak přijely tanky tzv. spřátelených armád a všechno bylo rázem jinak. 1. září 1968 jsem měla na vybranou: mohla jsem buď nastoupit do publicistiky Československé televize, nebo jako redaktorka do týdeníku Student, kam jsem do té doby přispívala externě. Ale zůstala jsem u filmu a o dva roky později jsem musela odejít z Ústřední půjčovny filmů, kde jsem pracovala v oddělení propagace – a to navzdory tomu, že jsem byla čerstvě rozvedenou matkou půldruharočního dítěte.
Vystudovala jsem na Filosofické fakultě UK obor ruština a čeština, pak postgraduálně estetiku. Po propuštění z práce jsem začala tlumočit a jako „volná noha“ jsem přežila celé období normalizace. Díky sňatku s hudebním skladatelem Janem Klusákem jsem získala příjmení Klusáková – i tehdejší ministr kultury byl Klusák, navíc zeť prezidenta Svobody. Když jsem poprvé přišla za ředitelem Vinohradského divadla, že mám zajímavou ruskou hru, a zda ji mohu přeložit, nezapochyboval, jaká že jsem Klusáková, a vystavil mi smlouvu. Tak jsem začala překládat divadelní hry. Nejpyšnější jsem na Pazuchinovu smrt (Saltykov-Ščedrin), uvedlo ji Divadlo Na zábradlí.
V roce 1968 jsem krátce spolupracovala s redakcí Mikrofóra v Československém rozhlase. V roce 1989 jsem na tuto spolupráci navázala; zpočátku jsem intenzivně pracovala pro redakci Radiofóra a v roce 1995 mne Český rozhlas zaměstnal na plný úvazek. Teď už jsem zase externistkou v redakci publicistiky Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu. Pro tuto stanici připravuji asi deset pořadů o nových knihách týdně,  večerní pořad Nad věcí a nedělní hodinový přehled Týden v kultuře. Pro Český rozhlas 3 – Vltavu otevírám každé pondělní ráno (Mozaika) okénko z ruské kultury.
Po roce 1990 jsem napsala a publikovala několik knižních rozhovorů NADORAZ: se sochařem Olbramem Zoubkem, herci Janou Brejchovou a Jiřím Bartoškou, politiky Fedorem Gálem, Petrem Pithartem, Jiřím Dienstbierem, Václavem Klausem, Karlem Schwarzenbergem, naposledy s malířem Vladimírem Kokoliou (Rok s Kokoliou, vydal Host).
V roce 2004 mě radostně překvapila novinářská Cena Ferdinanda Peroutky. Za svůj hlavní životní úspěch považuji fakt, že se mi podařilo vychovat (shodou okolností jsem na to byla sama) dva syny: Pavla (41) a Víta (31).
Pro Čtení z Písku: Jana Klusáková, podzim 2011