AUTOŘI

Narodil se 25. září 1866 v Mirovicích, kam jeho otec (spolumajitel menší továrny na likéry a po jejím zániku obchodní cestující), odstěhoval z Prahy svou ženu Marii  před očekávanými válečnými hrůzami za rakousko-pruské války. Mariin otec Ignác Hainz byl zámožným mirovickým kupcem a váženým občanem. V místním kostele sv. Klimenta pokřtili budoucího básníka Antonín Václav. Vývoj událostí dovolil matce s dítětem brzký návrat do Prahy, kde Antonín Klášterský prožil své dětství a mládí. Do jižních Čech však jezdil často nejen na letní pobyty, ale i během roku – do Mirovic, Protivína, na Hůrky u Písku. Část prázdnin trávíval u matčina bratra Arnošta Hainze, schwarzenberského správce a později ředitele velkostatku v Osově. Také navštěvoval svou tetu v Čimelicích. S jejím synem, svým bratrancem, podnikl v době gymnasiálních studií výlet na Zvíkov,  při němž se spřátelil s o dva roky starším Čeňkem Zíbrtem. Ze všech příbuzných měl však nejraději babičku Apollonii Hainzovou, (roz. Brožovou), která mu vyprávěla rodinné historie a staré skazky. Po letech jí věnoval v Májovém almanachu „Rodinný portrét“.  Usnesením obecního zastupitelstva města Mirovic z 2. 4. 1926 byl jmenován čestným občanem svého rodiště. Jižní Čechy se v jeho díle objevují často. Už jako student napsal studii o bývalém mirovickém kaplanu Václavu Čeňku Bendlovi Stránickém, příteli B. Němcové. Z Písecka jsou např. také Sonety Zvíkovské ze sbírky Srdce a duše, óda na Zvíkov v Tmavých růžích, Mému rodnému městu a Milému Písku v Nových Jihočeských melodiích.
V Praze vystudoval gymnázium (maturoval roku 1885) a práva (1885-1890).  Po studiích působil jako praktikant u Zemské školní rady, od roku 1894 do roku 1928 pracoval jako úředník Zemského výboru v Praze.  Roku 1898 se oženil, roku 1901 se narodil jeho syn Ivan (1901-1979), který se stal významným českým botanikem a vedoucím botanického oddělení Národního muzea. Antonín Klášterský patřil k organizátorům tehdejšího literárního života – byl členem výboru Spolku českých spisovatelů beletristů Máj, výboru podpůrného spolku spisovatelů Svatobor, předsedou Společnosti J. Vrchlického a Společnosti přátel antické kultury, členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění.
Jeho básnické dílo představuje přechod mezi lumírovskou poezií a tvorbou generace 90. let 19. století. Klášterský se ve svém díle snažil zachytit všední skutečnosti a navodit citovou atmosféru zobrazovaného. Psal básně se sociálními motivy, plné sentimentality, a v oblasti přírodní lyriky hledal paralelu mezi přírodou a  životem člověka.  Jeho poezie je však zatížena množstvím popisných detailů. Postupně se v jeho sbírkách stále častěji objevuje melancholické usmíření a touha po klidném rodinném štěstí. Je také autorem poezie vlastenecké a drobnějších epických básní a veršovaných knih pro děti. Do časopisů přispíval referáty o soudobé básnické tvorbě. Překládal z angličtiny a němčiny. Používal pseudonymy A.K. Lesan a Petr Jasmín.
Zemřel 3. října 1938 v Praze a byl pohřben na vyšehradském hřbitově.