AUTOŘI

Narodil se 6. 8. 1869 v Českých Budějovicích, do Písku se rodina přestěhovala, když zde byl jeho otec jmenován zemským soudním radou. Jaromír Borecký vychodil v Písku obecnou školu, jako zpěvák byl přijat do kurzů učitele hudby a ředitele kůru Fr. Gregory. Studoval na píseckém gymnáziu (1880-1881), ale maturoval roku 1888 v Praze, kam se s rodiči přestěhoval. Ve studiích pokračoval na pražské filozofické fakultě (filologie a historie), roku 1898 získal doktorát (PhDr.). Věnoval se také studiu hudby a hudební teorie. Od roku 1891 byl úředníkem Veřejné a univerzitní knihovny (dnes Národní knihovna), v letech 1920 – 1930 jejím ředitelem. Od roku 1901 přednášel na konzervatoři českou literaturu. Věnoval se rozsáhlé práci redakční a kritické (publikoval např. v České Thalii, Národních listech, Národní politice aj.). Podílel se na založení Překladatelského spolku, Syndikátu českých spisovatelů aj., působil v řadě spolků a výborů.  Rozsáhlá byla i jeho činnost přednášková, hlavně z oboru literatury. Od roku 1919 pracoval v poradních sborech (např. pro knihovnictví), organizovaných ministerstvem školství a národní osvěty. Jeho vlastní literární činnost byla ovlivněna stálým zájmem o vážnou hudbu a přátelstvím s J. Vrchlickým (kontakt české literatury s moderními světovými proudy). Zájem o spojení poezie a hudby ho přivedl k libretistické práci (Krakonoš). Jeho básnickou a prozaickou tvorbu ovlivnila orientální literatura a francouzští dekadenti. Boreckého lyrika se vyznačuje výraznou náladovostí a hudebností, jeho próza zachycuje život českých lidí v cizím prostředí ( Na cizím, 1920). Rozsáhlá byla i jeho překladatelská činnost z literatury francouzské, italské, německé, ruské, polské, slovinské, švédské, perské a turecké.
Psal hesla pro Ottův slovník naučný – z oblasti hudby, literatury a orientalistiky. Je autorem divadelních her. Jeho vztah k divadlu byl utvrzen také manželstvím s primabalerinou Národního divadla Františkou Schöpfovou. Rodina se dvěma dětmi znamenala pro Boreckého velmi mnoho. Jeho syn Miloš Borecký (1903-1954) byl také orientalista (íránista) a knihovník Veřejné a univerzitní knihovny v Praze. Vnuk Jaromíra Boreckého Vladimír Borecký (1941-2009) se stal filozofem, psychologem a kulturologem. Jaromír Borecký zemřel v Praze 8. 5. 1951.
Do Písku, města svého mládí, se vracel často k letním pobytům. Byl první, kdo pojmenoval Písek „městem v lesích“. Z vycházek do okolí Písku vzniklo mnoho básní: Lesům ( Otavan, 1933 – u příležitosti otevření Boreckého stezky v Píseckých horách, kde po něm byla pojmenována jedna ze značených turistických cest), Rybník v lese ( Básníkův kancionál,1905 – jedná se o rybník Němec), Návrat (Básníkův kancionál, 1905), Na vyhlídkách, Dárek z lásky, U Otavy nad Martínkem.  Je autorem nápisu na chatě u Živce, kterou roku 1933 vybudoval písecký odbor Klubu turistů: „ Poutníku postůj! A odpočiň zde, než nad Mořem lesů k poháru krásy tam žíznivý přichýlíš ret“ . Boreckého vyznání městu Písek nalezneme v textu brožury „Město v lesích královský Písek“, kterou  roku 1911 vydal Klub českých turistů. K jeho 80. narozeninám připravilo písecké muzeum výstavu Život a dílo Dr. Jaromíra Boreckého. Roku 1939 byl jmenován čestným občanem města Písku.