AUTOŘI

Pocházel ze selského rodu, narodil se 7. února v 1869 v Klenčí pod Čerchovem. Základní školu navštěvoval v Klenčí, gymnázium v Domažlicích. Vzhledem k finanční situaci rodiny pokračoval ve studiích na pražské bohoslovecké fakultě. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze a působil jako kaplan na různých místech, např. Přimda, Spálené Poříčí u Blovic, Ořech u Prahy a další, krátce jako administrátor ve Stochově u Lán, jako farář v Klobukách u Slaného a v Ořechu. Občansky i umělecky přilnul k literárnímu hnutí Katolické moderny, která se však pro svou snahu o reformu církevních řádů netěšila přízni církevních hodnostářů. Patřil také k aktivním členům Zemské jednoty duchovenstva, rozpuštěné pro obdobné snahy roku 1907. Roku 1906 vstoupil do sdružení spisovatelů Máj, a to znamenalo uvolnění vztahů s Katolickou modernou, ale zároveň také sepětí se širším okruhem českých spisovatelů. Po vzniku samostatného státu se stal předsedou obnovené Jednoty československého duchovenstva s nadějí, že se nyní podaří uskutečnit některé reformy. Ale i zde narazil na prudký odpor vyššího kléru a znechucen touto situací se dal roku 1919 penzionovat. Poslední léta strávil v Klenčí, kde 24. října 1925 zemřel a byl pohřben na tamním hřbitově.

Psal básně, kázání, pohádky, mravoličné příběhy, ale nejoblíbenější byly jeho prózy s životnými typy vesničanů a kněží, které líčí velmi realisticky se všemi klady i zápory (Farská panička – 1906, Pro kravičku – 1905, Hu nás -1920 a další). V románové trilogii Paní komisarka (1923), Osmačtyřicátníci (1924) a Lůsy (1925) podává obraz každodenního života na Chodsku. Boj sedláků za stará práva se prolíná s vlasteneckým úsilím inteligence, kterou reprezentuje zejména Božena Němcová. Ve svých dílech věnuje Baar velkou pozornost lidové mluvě a líčení lidových zvyků.

V románu Jan Cimbura (1908) vytvořil idealizovaný typ jihočeského sedláka, který v různých životních situacích osvědčí sílu, důvtip, odvahu, moudrost i cit pro spravedlnost. Jeho jednání a smýšlení má své kořeny ve zkušenostech, tradicích a mravních hodnotách venkovského světa. Dějištěm románu jsou Semice jako Cimburovo rodiště, Hradiště u Písku, kde sloužil u sedláka Kovandy a Putim, kde měl svůj vlastní statek a kde později dožil jako výměnkář. Děj se odehrává zhruba v 50. až 80. letech 19. století. Tuto „jihočeskou idylu“ zpopularizoval v době 2. světové války stejnojmenný film Františka Čápa. Skutečného Jana Cimburu poznal Jindřich Šimon Baar ještě osobně, ale zejména z vyprávění svého strýce Josefa Baara, putimského faráře. U něj žila i Jindřichova babička Dorota Baarová, která zemřela roku 1888 a byla pochována na putimském hřbitově. Hospodyní na putimské faře byla Jindřichova sestřenice z Klenčí, jeho strýc Martin byl sedlářem v Protivíně. O Baarových prázdninových pobytech v Putimi píše ve své vzpomínkové knize Na putimské faře Ladislav Vydra.