MÍSTA

Městský park o rozloze 2,5 ha se nachází v centru města. Veřejnosti je přístupný bez omezení, slouží ke krátkodobé rekreaci i jako zázemí některých kulturních akcí města. Jméno Palackého sady dostal úředně až roku 1900, před tím se jejich dolní části říkalo „V Alejích“ horní „Na Valech“. Za 2. světové války byly přejmenovány na „Schrenk Anlagen“, podle jména píseckého krajského hejtmana z let 1840 – 1850. Po osvobození se znovu jmenovaly Palackého sady. Velkou zásluhu na jejich vzniku měl krajský hejtman Josef Edvard Maschke. Byly založeny na počátku 30. let 19. století po zasypání parkánu a příkopu před městskou hradbou.

Městská hradba, původně pětimetrová a později zvýšená na 10 m, se zachovala na několika místech. Dosud jsou ve zdivu rozpoznatelné zbytky starého cimbuří, které lemují svislé kameny.  Na  severovýchodě  (proti poště) je vidět válcová věž zvaná Baba o průměru 7, 8 m a šířce zdiva 2,2 m. Bývala u ní flusárna s množstvím popela, který byl nezbytný při výrobě drasla (flusu). Flusárna byla zbořena roku 1837.

V horní části parku stávala obecní kolna, do níž si také ukládal kat své nářadí, např. části šibenice a kolo k lámání zločinců. O něco níž byla chmelnice a sklad dřeva. Uprostřed stála stodola patřící k děkanství, od níž směrem k řece rostly topoly. Potok, který protékal směrem od dnešní Prokopovy ulice byl sveden do kanalizace. V roce 1839 byly v sadech upraveny cesty, uprostřed vodotrysk a krajský hejtman J. E. Maschke tu chtěl postavit pavilon. Stavba empírového glorietu (Schrenkův pavilon) však byla dokončena až v roce 1841, kdy již byl krajským hejtmanem baron Josef Schrenk, jehož jméno dnes pavilon nese. Park byl obehnán zdí, vstupovalo se do něj z dnešní Komenského ulice a od Kamenného mostu velkou branou.  V roce  1863  byla  řada  stromů  vykácena a  vysazeny byly nové. Mezi alejí lip a hradbami tekl od restaurace U Reinerů k řece otevřeným příkopem potok, který vytékal z rybníků u Vodáka. Příkop byl uzavřen a sady se začaly budovat ve stylu anglického parku. Kromě lip tu rostly jilmy, javory a jasany. Veřejnost si však stěžovala, že je park neupravený a velmi vlhký.

U Reinerů. Uprostřed délky hradební zdi vznikla roku 1844 hospoda U Jasanu, dnes U Reinerů. Jméno dostala podle stromu, který roste poblíž meteorologického sloupu, jenž vznikl roku 1923 zásluhou Klubu českých turistů. Dcera majitele restaurace Emilie Reinerová se provdala za básníka Adolfa Heyduka. Manželé v tomto domě bydleli v letech 1877 – 1900 a Heyduk zde napsal mnoho svých básní. Proslulý písecký hostinec navštěvovali s oblibou mj. také malíř M. Aleš, historik A. Sedláček a archeolog B. Dubský.

Začátkem 20. století byl vydlážděn chodník směrem k divadlu a v dolní části parku byla uměle vytvořena skalka s malým vodopádem. V roce 1908 sem byla umístěna barokní socha Neptuna, dílo Ignáce Hammera z Dobré Vody u Březnice, ze zrušené kašny na Velkém nám., kterou zdobila v letech 1771 až 1901. Roku 1994 byl Neptun restaurován a roku 1995 osazen na novou kašnu v místě proti divadlu. Od skalky tekl potůček do jezírka s modelem mlýna.

Pomník na počest 11. píseckého pluku od akad. sochaře Františka Žemličky z roku 1916, který stál u věže Baby, představoval pěšáka píseckého 11. pluku – rakouského vojáka a na podstavci měl monogram Františka Josefa I., a proto byl po vzniku republiky 1918 odstraněn. Na jeho místě byl roku 1935 odhalen pomník padlým v 1. světové válce, který však za 2. světové války padl za oběť zbrojnímu průmyslu. Ztělesňoval myšlenku „Nad smrtí tisíců udatných vojínů zvedá se prapor národního osvobození“. Autor tohoto sousoší, prof. František Průša pocházel z Dolního Záhoří u Písku. Od téhož roku je v horní části sadů také pomník Adolfa Heyduka.

Pomník Adolfa Heyduka. Sochu zhotovil známý pražský sochař Otakar Švec a z bronzu ji odlil Franta Anýž. Za 2. světové války byla také určena k roztavení a odvezena. Na záhonech bylo nařízeno vysázet zeleninu a studenti píseckých škol zde museli vykopat kryty. V roce 1945 byl pomník nalezen rozříznutý na dvě části a v následujícím roce se opravená socha vrátila na své místo, ale spoj je na ní patrný dodnes.

V roce 1923 vystavěl Ing. Hlaváček Hudební pavilon, který písečtí občané později přezvali na Mušli podle tvaru střechy, jež byla pořízena o něco později než vlastní pódium. V 50. letech byla v dolní části parku umístěna socha Ledy s labutí (Nymfy) od R. Luksche ze sbírek Národní galerie, do nichž se koncem 20. stol. opět vrátila. Původně stála uprostřed jezírka, které však bylo časem zasypáno. Také bronzová socha chlapce s píšťalkou z horní části parku se vrátila do Národní galerie, z níž byla zapůjčena. Počátkem 80. let 20. stol. se uskutečnila komplexní rehabilitace městského parku podle projektu SÚRPMO Praha (návrh D. Hoblová). Středem parku prochází široká promenádní cesta, lemovaná lipovou alejí. Dominantou střední části sadů je Schrenkův pavilon, v jehož sousedství stojí v květinovém záhonu socha Františka Palackého.

Pomník Františka Palackého byl slavnostně odhalen 8. září 1886, přesně 10 let po jeho smrti. František Palacký v Písku navštěvoval gymnasiálního profesora Řehoře Zeithammera, jehož manželka byla blízká příbuzná paní Palacké, a bádal zde také v archivních pramenech. Pomník sedícího historika vytvořil sochař Ludvík Wurzl. Vznikl díky sbírce, kterou zorganizovali písečtí vysokoškolští studenti v Praze. Za 2. světové války musel být odstraněn, ale podařilo se jej ukrýt v městské zahradě. Na podstavci stála po dobu okupace velká váza, které lidé říkali „kalich hořkosti“. Socha se sem vrátila v červnu 1945.

Na opačné straně středové promenády proti divadlu se nachází Hudební pavilon. Prostor před ním byl v r. 1995 nově upraven. Pravidelná parková úprava z růžových záhonů byla zrušena a plocha byla řešena jako shromažďovací prostor s převahou zpevněné plochy, v jejímž středu tvoří dominantu nově zřízená fontána (přibližně na místě, kde bývalo kruhové jezírko) se sochou Neptuna na pískovcovém podstavci ( úprava podle projektu M. Tisucké). Postranní prostory parku jsou modelovány ze dřevin domácího původu (lípa malolistá, javor mléč, jasan ztepilý, dub letní) a jednotlivé scenérie dotváří bohatý sortiment kultivarů a dřevin cizího původu. Hmotu dřevin doplňují květinové výsadby obvyklé pro městské parky.

V r. 2006 byl obnoven Hudební pavilon. 11. 5. 2006 byl v dolní části Packého sadů odhalen letcům z Písecka pomník ve tvaru zlomené vrtule. Stojí zde k poctě hrdinům, kteří bojovali v l. 1939 – 1945 proti nacistickému Německu v československých  stíhacích  a bombardovacích  perutích v Anglii.

• Adámek, Jan, Fröhlich, Jiří a Čížek, Jiří. Písek : historický průvodce : stručné dějiny města. Písek: IRES, 1994, s. 41-43.
• Adámek, Jan, Fröhlich, Jiří a Čížek, Jiří. Písek : historický průvodce. Písek: Prácheňské muzeum, 2004, s. 52 – 56. ISBN 80-86193-08-X
• Krýzl, Karel. Turistický průvodce po městě Písku a okolí. Písek: Fr. Podhajský, 1936, s. 32-39.
• La Motte, Jaroslav Arséne. Průvodce Pískem a okolím. Písek: Klub českých turistů, 1947, obr. příl.
• Matzner, Jan. Královské město Písek: Jaroslav Burian, 1898, s. 11.
• Nový památník píseckého pěš. pluku č. 11. Otavan, 5. 6. 1916, roč.1, č. 4, s. 71.
• Pavlátová, Marie, Ehrlich, Marek. Zahrady a parky jižních Čech. [Praha] : Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu; Nebe, 2004, s. 200 -201. ISBN 80-902910-6-5.
• Pomník Fr. Palackého v Písku v den odhalení dne 8. září 1886. Otavan, 30. 9. 1916, č. 6-7, s. 113.
• Průvodce po král. městě Písku. Písek: Klub českých turistů. 1912, s. 13- 15.
• Soukup, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Píseckém. Praha: Archaeologická kommisse, 1910, s. 173, 263.
• V sadech Palackého v Písku. Otavan, 30. 9. 1916, roč.1, č. 6-7, s. 125.
• Projekt mapování vojenských pietních míst. Písek. Český Brod: Spolek pro vojenská pietní místa, 2004- [on line] [cit. 31. 1. 2013] Dostupné zde.
• Informační systém cestovního ruchu Písecka. Palackého sady. [on line] [cit. 17. 9. 2014] Dostupné zde.