DÍLA

- – -
Když obec nabyla hradu, přenesla do něho radnici a to do oddělení, které bylo vpravo od vysoké věže a brány k paláci vedoucí. Staré to stavení asi z r. 1260 pocházející bylo vetché, krov špatný, tak že radní světnice pádem hrozila a proto radní místo bylo k posměchu lidí přespolních. Usilováno tedy o to, aby stavěna byla nová radnice. K tomu se hodilo  prázdné místo před hradem mezi domem nynějším č 115 a domem obecním č. 112, které zavřeno bylo starou hradbou. (Základy se objevily při upravování průjezdu.) Poněvadž podkomoří stavení nové radnice schválil, ukazoval prymas Hanzlík (1736, 9. října) obraz jistého stavení v Praze a přednesl pospolité obci, že jest úmyslem novou ozdobnou radnici, která by byla na pochvalu  dobrých lidí,  z jara  l. 1737 stavěti a k tomu, že by se tento rys dobře hodil. Bez odporování jedinkého usneseno, aby se stavělo nové stavení, protože k veliké okrase a chvále města čeliti bude. … Na podzim l. 1738 lámán kámen od mistra Vavř. Štěrby. Voženy druhdy takové veliké kameny, že je táhlo 10 – 12 párů koní. Předběžné práce kamenické a tesařské řídil tesař Jakub Skala.
Jiná starost byla strany domu Vácslava Vodičky, jenž zabíhal ostrým úhlem k severu.  Za tím úhlem bylo místo s chlévem, o němž byla pochyba, je-li obecní nebo Vodičkovo. Usneseno, proto vyptati se starších měšťanů, čí to místo jest (1738, 16. října). Nemalé obtíže činil ostrý úhel. Koupiti dům a zbořiti snad by byl podkomořský úřad nepovolil a stavěti radnici vedle ostrého úhlu by znamenalo tolik, jako kaziti její průčelí a vyzdvihnouti stavení nepravidelného základu. Otázku tu rozřešil stavitel tak, jak se dnes spatřuje. Radnice dostala široké průčelí a do něho pojata část domu Vodičkova, ale proti tomu mu ponechán vchod do jeho domu skrze radnici. Věc ta (jíž rovného neznáme) způsobena byla smlouvou (1738, 24. listop.); Vodička dostal 70 fl. náhrady.  …
Dne 5. května 1740 stalo se usnesení, aby se v pondělí (9. května) základy k nové radnici kopaly a začátek stavění učiněn byl. Řečeného dne sloužena slavná mše ve velkém kostele se vzýváním Božské pomoci k počatému dílu. Odtud se šlo na staveniště, kdež se přítomní pomodlili veřejně třikráte „Otče náš“ a „Zdrávas“, pak inšpektoři hospodářství J. Ch. Necker a F. J. Rotter zakopli třikráte do země motykou a potom pak dle šňůry základy kopány. Za tři dni dokonány práce, tak že mohl se 12. května dávati základní kámen a oslaviti novou slavností. K té se sešli Vácslav Liška, děkan a vikář v Prachenském kraji, Frant. Ig. svob.  pán z Vunšvic, krajský  hejtman, král. rychtář Havek, radní J. Ch. Necker, F. J. Rotter, V. Jireš, V. Paulin, M. Otto, J. Ledecký, M. Chvojka, K. Vodička, M. Zátka a J. Ciryn. Když pak tito se o půl deváté před vchodem k vykopaným gruntům při zvuku polních trub a vlaských bubnův sešli, tu oslovil Rotter napřed děkana česky a to takto: „ Velebný a vysoce učený V. M. pane děkane, nám vysoce vážený a duchovně jmilý! Jakož majistrát tohoto král. města Písku dílem z potřeby a dílem in decorem a k okrášlení města tohoto z pečlivě shromážděných obecních užitkův na tomto místě nový dům radní založiti a vyzdvihnouti resolviroval a k tomu již také od příslušející vyšší instancí milostivý konsens obdržel, dnešní pak den k založení prvního gruntovního kamene obrán a ustanoven jest, poněvadž ale a Jove principium a všechno to, co se ve jménu Páně činí a zakládá, šťastný prospěch mívá, pročež jménem a na místě vejš dotčeného majistrátu k V. M. příslušná žádost se činí, by V.M. jakožto pastýř náš duchovní tento nový dům radní a grunty jeho prvotně založiti a svým duchovním požehnáním neobtížně konsekrirovati ráčili, tak aby v témž duchovně požehnaným, na písku sice staveným, však in ipso angulari lapide Christo Domino založeným domu radním někdy sama pravda, dobrý řád a Bohu jmilá spravedlnost kultivirována a administrována býti mohla.“
Potom oslovil krajského německou řečí, kterou prosil, aby upevnil základní kámen a slibováno mu, že skutek ten k věčné slávě v knize pamětní poznamenán bude. Po té napřed krajský a potom děkan vyslovili přání, aby stavení to, jakéž se ve jménu sv. Trojice začíná, také v témž jménu se skoncovalo a dokud k dokonalosti své přivedeno nebude, aby pán Bůh důchody požehnal a mezi tím v čas stavění ode všeho neštěstí a všelijaké příhody opatrovati ráčil, následovně by v tomto radním domě všechno k větší cti a slávě Boží jednáno bylo. Po té vešli děkan, krajský, král. rychtář, radní a písař do základův a k rohu proti vratům ke staré radnici (tedy u nynějšího policejního úřadu), kde byl položen základní kámen. Tam vložil děkan ostatky svatých, které polír Pavel Šísl ihned zadělal. Potom všichni po třech lžicích vápna do základův vhodili a kámen třikráte překlepávali, totiž napřed krajský, jenž daroval polírovi dukát, pak děkan a ostatní páni, konečně i Řehoř Tuček, kazatel růženecký v klášteře. Potom utvrzen kámen náležitě skrze políra a zedníka Františka Stropnického. Pamětného na něm dostalo 12 školních chlapcův (totiž po lehkém pardusu), ale obdarování třemi i více krejcary. Trubači dostali 10 pinet, zedníci vědro piva 10 poddaných po 3 kr. jménem základného. Při tom všem byl ovšem velký zástup lidstva a také něco z okolního panstva.
Se stavbou počato pak tím způsobem, že venkovské zdi vyloženy samým štukovím nádherně a důkladně až do výšky prvního poschodí. Výše týmž způsobem pak nepokračováno, jak ještě bude řečeno. Ale při počátku stavby bylo potřeba ještě několik věcí rušiti. Před základy stál pranýř a bylo potřebí jej postaviti blíže k šatlavě, ale napřed se musilo psáti apelacím o povolení. Podkomoří chtěl míti při radnici nové vězení a byt pro právního posla, čímž by se byly zničily obecní krámce (nyní č. 111 a 112), které kupcům a vdovám pronajímány. Také chtěl podkomoří, aby byla pod radnicí mučírna, ale to se také nedalo snadno dělati pro obmezenost místa mezi dvěma vchody, jak je dnes viděti. Proto povoleno Píseckým 14. července, aby se zůstalo při šatlavě, jak právě stála. V stavbě radnice pokračováno až do konce „pokojných a dobrých časův“ a vynaloženo na ni 1987 fl. 11 kr. 31/2 d. Když však na město přišly neslýchané vojenské těžkosti, neúroda a jiná protivenství, též pro válku daně stoupaly, spotřebovány ušetřené peníze na tyto věci a stavba radnice přerušena. Že nebude možno v ní pokračovat seznalo s l. 1748.

Z knihy: Sedáček August: Dějiny královského rajského města Písku nad Otavou. Díl I., kapitola XIX, s. 339-358. Písek: Obec Písecká, 1911.