DÍLA

Ale zatím několik dní po našem večeru (2. prosince 1920 v pražském Obecním domě), ozvalo se zadunění, které nás všechny prudce vzrušilo; známé prosincové události z roku 1920, zabrání Lidového domu v Hybernské ulici, generální stávka, její zlomení. — Situace vyžadovala teď ještě těsnější semknutí. Jestliže už po příjezdu z Prahy mne Píša zval k sobě do Písku, teď se mu stala moje návštěva přímo palčivou nutností. Přichystal důvod pro ni: Večer mladé poesie, jehož se musíš zúčastnit! 27. ledna bude — musíš přijet! Věděl, že tomuto naléhání neodolám, nejen z pocitu úzké vázanosti k němu, ale i proto, že večer odpovídal záměrům, jež jsem tehdy se svými pražskými přáteli sledoval: naší snaze podchytiti pokleslou náladu v řadách poražené levice, povzbudit znovu její pokleslé sebevědomí. Na večeru budou přeci recitovány ty revoluční básně, které jsme psali před prosincovými událostmi, budou se tam ozývat táž slova, tytéž výzvy, totéž buřictví, bude to znamení, že žijeme, ale že jsme rozhodnuti jít dále ve směru jednou nastoupeném. I Wolker, se kterým jsem se tou dobou velice sblížil, přestěhovav se k němu na Smíchov Na Čelnou, náhle pochopil a slíbil, že do Písku pojede se mnou. Malicherná vojna s Devětsilem, která propukla v prosinci, měla ustoupit stranou ve jménu jednoty: Poslal jsem Píšovi i verše Seifertovy, aby je zařadil na program večera.
27. ledna někdy okolo poledne či krátce po poledni setkali jsme se na písecké zastávce s Píšou a jeho kamarády, kteří mu pomáhali v uspořádání večera: Václavem Osvaldem, Milošem Volfem a Bedřichem Vokatým. Setkání bylo nadmíru srdečné. Pak nás ubytovali: mne v studentském pokoji Píšově. Wolkera u Vokatých a odpoledne jsme se sešli v kavárničce U zlatého kola s recitátorem večera Svaťou Kadlecem, který se tehdy dostal do Písku jako člen herecké společnosti, čtyřlístek, o němž se později rozhovořil Nezval v úvodě ke Svaté rodině, ale byla opravdu dokonale scelena a není proto divu, že se v dlouhém rozhovoru mezi námi rozvinula opravdu radostná a povzbudivá nálada. S tou jsme také nastoupili i večer do sálu U zlatého kola k našim recitacím a snad jsme ji přenesli trochu i na mladé publikum, které se tam přes to, že místní mladá generace národní demokracie uspořádala jako protipodnik přednášku Miloslava Novotného, v hojném počtu shromáždilo. Největší úspěch měl Svaťa Kadlec se svou Revolucí a pak s Levým pochodem Majakovského, který přidal mimo program. Mladé obecenstvo nejen tleskalo, ale přímo dupalo a řičelo nadšením. Jako opilí vycházeli jsme nakonec ze sálu, abychom se odebrali do hotelu Dvořáček, kam nás doprovodila i mladá, hezká kolegyně Kadlecova, a když nás po půlnoci z restaurace hotelu zdvořile vyhodili, vybrali jsme se do zasněžených lesů, abychom dohovořili, co nebylo možno dohovořit.

Zdeněk Kalista. Jiří Wolker v Písku. Písecká čítanka. 1. díl. Písek: Okresní knihovna 1980, s. 118-119.
Z knihy Píša A. M.: Tváře ve stínu. České Budějovice 1969