DÍLA

   … Se jménem Václava I. je spojen vznik základní sítě královských hradů. Na jeho dílo velkolepým způsobem navázal Přemysl Otakar II., který je dokončil a rozvedl, a za něhož byla založena převážná část systému královských měst. Oba dva nové prvky – hrady a města – většinou spolu funkčně souvisely a tato funkční souvislost si v mnoha případech vynutila zcela nové řešení, kterým se stalo vložení královského hradu přímo do nově zakládaného města. Na scénu dějin tak vstoupila varianta hradu, která bývá nejčastěji označována jako hrad městský. Toto označení je vlastně nesprávné, protože městský hrad by měl označovat majetek města, jako tomu bylo např.  běžně u italských městských států. A vznik a provoz takového hradu by tak měl podporovat městské zájmy. V Čechách ovšem byla situace zcela opačná. Spíše než o hradu městském by se tedy mělo hovořit o hradu ve městě. Hrad zde byl přímým majetkem krále a nástrojem jeho politiky a to bez ohledu a mnohdy i proti zájmům měšťanů. Města byla pochopitelně též součástí králova majetku, ovšem bezprostředně jejich život spravoval rychtář jmenovaný králem. Na hrad se jeho pravomoc nevztahovala a král zde měl svého purkrabího. V dalším vývoji si stále více razila cestu městská autonomie, stoupal význam měšťanů  a jejich samosprávy a rychtář se postupně stal pouhým policejním úředníkem. V průběhu 14. století přešla prakticky téměř veškerá výkonná pravomoc do rukou měšťanských konšelů a purkmistra a jim nepodléhající, stálou královskou hrozbu představující hrad se stával stále více nepohodlným. Cílem měšťanů se proto stalo nežádoucí královský hrad co nejdříve získat do svých rukou a zlikvidovat ho, aby se při případné změně poměrů opět nemohl stát pro město hrozbou. Této agresivitě městského prostředí vděčíme za to,  že hrady ve městech obecně náleží mezi naše nejhůře dochované hradní stavby, protože v naprosté většině případů zanikly záhy i jako samostatná urbanistická jednotka a převrstvila je městská zástavba, takže dnes bez náročných výzkumů v mnoha případech ani nejsme schopni určit, kde v městském areálu takový  hrad stával.
Naše vědomosti o hradech v českých městech 13. století tedy pramení především z těch vzácnějších případů, kdy hrad z různých důvodů,většinou zcela utilitárně využit, zůstal, alespoň do pokročilého novověku, uchován v celistvosti. Nevhodné využití ovšem často vedlo k těžkým poškozením, zbavujícím hrad prakticky všech původních detailů a komolícím jeho podobu (klasickou ukázku představuje hrad v Kadani). V této souvislosti se nelítostný osud nesporně nejmilosrdněji zachoval k hradu v Písku, prakticky intaktnímu až do  kasárenské přestavby severního křídla v 18. století. Do dnešního stavu, kdy v původní podobě existuje pouze střed západního a v silně přestavěné podobě části severního a jižního křídla, hrad přivedly až demolice 19. století. Hodnota dochovaného zbytku byla naštěstí velmi záhy rozpoznána a díky jí se hrad dočkal i velké pozornosti ze strany historiků a badatelů o české středověké architektuře. …

Výzkum provedený při poslední úpravě muzejní budovy přinesl závažné a překvapivé poznatky o podobě prvého patra severního křídla, o němž jsme do té doby nevěděli téměř nic.
V nádvorní fasádě dnešní budovy byly především v značné úplnosti odkryty pozůstatky osmi polí křížových kleneb patra arkádového ochozu. Dochovaly se zbytky klenebních čel a čtyři osekané konzoly a obrys tří dalších, vytržených při kasárenské přestavbě. Nejpříznivější situace nastala díky křivosti gotické stěny u východní koutové konzoly, jejíž značnou část pohltila barokní cihelná plenta a osekán byl pouze nevelký vyčnívající zbytek. Celou délku stěny ochozu prolamoval pouze jediný otvor – velký honosný portál, z jehož kamenného ostění se dochovala polovina a který přesně odpovídal dochovanému portálu velkého sálu západního křídla.
Již ten fakt, že kromě zmíněného portálu zde neexistoval další otvor, umožňoval představu, že i v patře severního křídla existoval velký sál. Ta byla zcela potvrzena při výzkumu interiéru dnešní budovy.
Z velkého sálu se kromě nádvorní zdi dochovala i západní zeď čelní. I tento sál byl klenutý a z jeho  kleneb se dochovaly pozůstatky klenebních čel a tři osekané klenební konzoly. Délka sálu směrem východním není zcela jasná. Východní konzola nesporného třetího klenebního pole se nedochovala. Protože však příčná zeď tvořící západní čelo sálu je s nádvorní stěnou provázána a pod místem nedochované východní klenební konzoly třetího  pole probíhá neporušený líc interiéru, je nutno předpokládat, že velký sál měl nejspíše čtyři pole a dosahoval tak (úměrně větší délce celého křídla) větších rozměrů než dochovaný sál západní. Větší délka, než čtyři klenební pole, již není pravděpodobná, neboť dochovaný vstup by se ocitl výrazně mimo střed sálu. V jeho vnější stěně lze analogicky k situaci v západním sále předpokládat čtyři okna s jednoduchou kružbou ve výklencích se sedátky. Do boční stěny západního zřejmě ústil portálek chodbičky vedoucí přes prostor parkánu k prevétu nad příkopem. Stejně pravděpodobné však je, že chodbička byla přístupná z výklenku okna sousední místnosti, pokud neústila na obě strany. …

Přes to, že značná část hradu nenávratně zanikla a některé detailní otázky zůstávají nezodpovězeny (nejpalčivější z nich představuje podoba severovýchodního nároží), lze celkovou podobu a dispozici hradu díky provedeným výzkumům vcelku velmi dobře rekonstruovat. Šlo o pravidelnou, uzavřenou, téměř čtvercovou dispozici s vnitřním klenutým patrovým arkádovým ochozem. V obou západních nárožích stály čtverhranné věže, ve středu východního křídla se tyčila další. Na této vstupní straně nemohla být věž založena v jihovýchodním nároží, neboť toto zaujímal polygonální závěr kaple (podobné situování kaple nalezneme např. na současném královském hradě Housce …). Nad převážně plochostropým přízemím se v prvém patře nacházely klenuté a reprezentační prostory. V jejich sestavě se kromě klenutých komnat, minimálně jedné roubené komory a nádherné kaple nacházely nejméně dva velké sály. Součástí provozu této úrovně byly i dva vysunuté prevéty přístupné dlouhými chodbičkami. Druhé patro, či spíše polopatro mělo již nejspíš pomocný a obranný charakter. K západní frontě hradu se připojovaly městské hradby a tři strany vklíněné do městského organismu obíhal parkán a příkop. Celek vynikal značnou monumentalitou a působivostí. Hrad v Písku budovala táž stavební huť, která stavěla i nedaleký hrad Zvíkov. Dílem písecko-zvíkovské huti se kromě dalších staveb v Písku a hradu v Myšenci staly i četné kostely v okolí. …

Přestože se z královského hradu v Písku dochovalo pouze torzo, náleží nesporně k významným památkám českého středověku. Vnímavému návštěvníkovi přiblíží atmosféru jednoho ze slavných údobí našich dějin a nabízí vlastně jedinou možnost prohlédnout si interiér městského hradu doby Přemysla Otakara II. Je dějinným paradoxem, že k těmto vrcholným projevům české hradní architektury 13. století se čas zachoval tak nelítostně. O to více si musíme vážit těch svědků, kteří k nám ještě dnes dokáží promluvit. A k těm písecký hrad, torzo jehož západního paláce se shlíží svými okny ve zlatonosné Otavě a spolu s gotickým mostem představuje charakteristickou součást nejznámějšího píseckého pohledu, nesporně náleží. Spoluvytváří jedinečnou píseckou kulturní atmosféru, jejíž kořeny tkví v době posledních Přemyslovců a která provází město nad Otavou i jeho nejnovějšími dějinami.

Z knihy: Durdík, Tomáš. Královský hrad v Písku. Písek: Prácheňské muzeum, 1993, s. 3-6, 18-20, 28, 40.