DÍLA

Stopy po rýžovištích jsou po celém 138 km dlouhém toku Otavy od ústí do Vltavy až k jejím pramenům na Kašperskohorsku. Rýžovnické kopečky jsou rovněž v postranních údolích, kterými do Otavy přitékají říčky a potoky.
Sejpy, nyní však většinou odstraněné, byly i v blízkém okolí Písku. Rozprostíraly se podél Mehelnického (Semického) potoka, pramenícího v píseckých horách jihovýchodně od města. Jsou zaznamenány na potoku Pěníku, tekoucím od severozápadu a ústícím do Otavy při severním okraji města. Starší literatura uvádí rýže na levém břehu Otavy proti Pazderně, u které jsme prozkoumali zbytky mlýna a k němu příslušná technická zařízení na získávání zlata z žilného křemene. Stopy po rýžování jsou patrné i na potůčku tekoucím od Pasek k Tálínu a jinde. Dolní tok Otavy, většinou vtěsnaný mezi skály, nebyl zřejmě pro rýžování vhodný, a proto tam jsou zjištěny rýžovnické kopečky jen u sv. Anny jižně od hradu Zvíkova.

Jaroslav Kudrnáč. Otavská rýžoviště. Písecká čítanka, 1. díl. Písek: Okresní knihovna, 1980, s. 29.
Z knihy Zlato v Pootaví. Písek 1971.