DÍLA

Těžko bych pověděl,
kolikrát za šest set let
po jeho kamenech pochodovala vojska,
zpod podkov sršely jiskry,
kolikrát pod jeho oblouky podpluly vory
a v době jarního tání
za vysokých vod
se tu kry tříštily o prsa ledolamů.

Dobře to vědí
jen úzká gotická okna hradního paláce,
z nichž častěji zazněla válečná polnice
než milostný zpěv loutny.

Kráčeli po něm
za hejtmanem Matějem Loudou z Chlumčan
husitští pavézníci a cepníci.

Kráčeli po něm
zběsilí Buquoyovi rejtaři
za hrozného vraždění,
kdy i okapy v městě
byly zbarveny krví.

Kráčeli po něm
pestří francouzští granátníci,
z nichž mnozí zůstali navěky spát
u kaple v polích
při budějovické silnici.

Kráčeli po něm
i naši dědové z jedenáctého regimentu,
kteří odmašírovali bojovat
za císaře pána až k Solferinu a Melegnanu
v sladké italské zemi.

Kráčeli po něm
Mikoláš Aleš a Fráňa Šrámek.

Kolikrát za modré měsíční noci
se na něm ozvala studentská písnička
o Putimské bráně,
kolikrát se na něm objaly lásky,
když vábil jez
a srdce pohladil stříbrný vítr,
jenž střásá jehnědy,
ohýbá vršky stromů
a milencům otvírá náruč.

Ladislav Stehlík. Písecký most. Písecká čítanka. 1. díl. Písek: Okresní knihovna, 1980, s. 155-156.
Z knihy Luk královny Johanky. Praha 1969.