DÍLA

Nikoli psaný, ale výtvarnický dokument ze studentského života v Písku let šedesátých vytvořil tehdejší žák píseckého gymnasia (1865-67) a písecké reálky (1867 – 69), národní český umělec Mikoláš Aleš. /…/
Je to zajímavý, umělecky cenný a obsahem i provedením krásný list „Studentské vzpomínky“. Aleš jej nakreslil r. 1890 a ve „Světozoru“ reprodukoval r. 1892. Obsahuje celkem devět výjevů ze studentských zkouškových strastí i mileneckých a prázdninových slastí, jak je český student oné doby prožíval v ovzduší tehdejšího vlasteneckého ruchu. Také studenti v Písku českou knihou, časopisem, divadlem neb taneční i jinou zábavou sílili české vědomí a šířili lidové vzdělání. Okázale oslavovali památku zemřelých českých spisovatelů smutečními bohoslužbami za Jungmanna, Máchu i Hanku a dožadovali se r. 1860 na mladém básníku Adolfu Heydukovi, profesoru právě založené první české reálky v Písku, aby 50. narozeniny K. H. Máchy uctil oslavnou básní, jež sice v místním „Poutníku od Otavy“ vyšla, ale byla konfiskována a přivodila autoru nebezpečnou persekuci. Však i studenti sami do „Poutníka“ posílali své beletristické pokusy. Národní smýšlení sebevědomě projevovali i svým krojem, naší čamarou s četnými šňůrami, slovanským kloboučkem a čižmami.
Patříval mezi ně i náš Mikoláš Aleš. Zvídavě sledoval tento vlastenecký ruch, jenž přispě l k národní, kulturní, hospodářské i společenské obrodě města, na povrch zněmčelého. Volba do českého sněmu r. 1861 a do městského zastupitelstva r. 1865, jakož i nastolení prvního českého starosty města,Tomáše Šobra r. 1866, prokázaly české jádro obyvatelstva.
Po letech tedy vybavil si Aleš zážitky z oné rušné doby svých píseckých studií. Neoznačil sice své „Studentské vzpomínky“ žádným slovem, že by tu šlo o studenty písecké. Ale v profesorech, jež Aleš při konferenci v ředitelně ústavu zachytil, starší Písečané bezpečně rozpoznali určité členy tehdejšího profesorského sboru, zejména katechetu Jos. Ctibora, profesory Václ. Babánka, Jana Vačlenu a němčícího ředitele Bedř. Kleemanna. Ještě však průkaznější důkaz podává výjev botanisujících studentů, neboť v pozadí obrázku Aleš narýsoval obě věže hlavního kostela píseckého – známý to krásný pohled na Písek od Hradišťského lesa!
Ostatně by ani těchto důkazů třeba nebylo, uvážíme-li, jak Mik.Aleš pracoval! Tento umělec stále se totiž ve svých kresbách, zejména pak ve svých národních písničkách, vracel do svého mládí a rodného kraje prácheňského, jehož život se stále a věrně v Alšově uměleckém díle obráží.
Aleš vzpomněl píseckých studentů z let šedesátých i jinými kresbami. Reprodukoval jsem je r. 1916 ve studentském dvojčísle svého „Otavana“, vydaném i separátně pod názvem „Prácheň“ k tehdejšímu jubileu krajinského spolku téhož jména, a odtud je převzal též jubilejní památník „Stopadesát let píseckého gymnasia“ z roku 1928. Jsou to kresby „Student 1860“, Student v Písku 1860“ a v Písku z Alšova cyklu historických obrazů na Dvořáčkově hotelu známý obraz „Písečtí studenti pozdravují zříceniny Zvíkova“, provázený ročením 1861 z ruky umělcovy.
Prohlížejíce si půvabný list Alšův, nám Písečanům a někdejším píseckým gymnasistům zvlášť milý a blízký, v duchu si notujeme starobylou znárodnělou písničku píseckých studentů „Když jsem já šel tou Putimskou branou“. I Aleš ji měl v oblibě a snad její melodie provázela jeho šťastnou ruku, když tyto „Studentské vzpomínky“ kreslila!
Splácíme jen dluh jednomu z nejslavnějších žáků píseckého gymnasia, jestliže s pocitem radostné vděčnosti v tomto novém památníku jubilujícího ústavu s laskavým svolením Alšovy rodiny přinášíme reprodukci Alšových “Studentských vzpomínek 1860“ – vzpomínek skutečně našich, píseckých, jak s hrdostí můžeme dodati!

Z publikace: Stosedmdesát let píseckého gymnasia. Písek: St. reál. gymnasium v Písku, 1948. S. 144-146.