DÍLA

Mikoláš Aleš ochotně vyhověl žádosti píseckého lékárníka MgPh. Rud. Dvořáčka (1848—1917), aby ozdobil nástěnnými obrazy jeho nový hotel v Písku. Mělť Aleš toto krásné pootavské „město v lesích“ v trvalé milé vzpomínce ještě z let šedesátých, kdy tam se svými staršími bratry Františkem a Janem studoval. Výsledky studijní nebyly sice valné, umělecká krev Alšova už tehdy bouřlivě kypěla nad úzké stěny školní, jež Aleš záhy také opustil a tím vlastně svůj přestup na pražskou malířskou akademii (1869) urychlil. Aleš povždy rád na svůj pobyt v Písku vzpomínal a také o něm svému druhu Aloisu Jiráskovi i jiným vyprávěl. Líčil rozmarně studentskou domácnost píseckou blíže Masných krámů, jíž vládl starý svobodný strýc „švališér“ Tomáš Fanfule, rázovitý vojenský vysloužilec. Na přání svých synovců musel po letech zase sáhnout k starému svému řemeslu krejčovskému, aby vlasteneckým studentům ušil českou čamaru. V Alšových obrázcích objevují se tyto jaré postavy „Studenta 1860″ neb „Studenta v Písku 1860″ a oživují roztomilé „Vzpomínky studentské 1860″, jež Mikoláš Aleš se všemi slastmi i strastmi studentského života přímo lokalizoval do milého mu Písku.
Mikoláš Aleš, oddaný milovník české historie, znal dobře dějiny i památky královského Písku; zajímal ho gotický palác píseckého hradu se svými historickými malbami, památný kamenný most ze 13. století, nejstarší v Čechách, starobylý děkanský chrám s mohutnou vysokou věží i krásným obrazem Písecké madony z 15. stol., přičítané středověkému mistru Tomáši Mutinovi, jakož i renesanční, později zbarokizovaný dům městské kompanie (později staré gymnasium) na Velkém náměstí, jehož vysoké průčelí chtěl prý sgrafity vyzdobiti.
Tento plán Alšův se bohužel neuskutečnil, ale Písek přece jen měl štěstí, že byl Aleš získán r. 1892 pro figurální cyklus čtyř ročních počasí na Kodlově, nyní Borovičkové domě v třídě Národní svobody, hlavně však že se podařilo získati velké umění Alšovo k mohutnému výkonu výtvarnému při zmíněné novostavbě Dvořáčkova hotelu roku 1899. Věru musí Písek vděčiti lékárníku R. Dvořáčkovi, že na radu arch. Rud. Štecha (1858—1908), jehož domy v Plzni Aleš zdobil svými malbami, požádal o výzdobu svého hotelu M. Alše. Ten neváhal a nemalého úkolu se podjal. Město Písek i jeho dějiny byly mu blízké a tak se brzy oddal práci, aby vyzdobil pás jedenácti obdélných ploch na průčelí hotelu mezi prvním a druhým poschodím třípatrové krásné a ještě dnes reprezentační nárožní budovy, vystavěné podle plánů zmíněného architekta Štecha.
Vlastní malby na Dvořáčkově hotelu neprováděl M. Aleš sám, nýbrž ak. malíř Josef Bosáček (1857—1934), na jehož spolupráci byl Aleš zvyklý již od roku 1882.
Aleš postupně zasílal do Písku své originály, kresby to uhlem na velkých kartonech. V černé konturové kresbě označoval někdy slovem barvu předmětu (na př. bílé, černé). Mimoto zásilky jednotlivých obrazů provázel dopisy a v nich uváděl některé podrobnosti, vysvětlivky i pokyny. Někdy líčil i náladu, s jakou obraz komponoval. Tyto Alšovy dopisy ak. malíři Jos. Bosáčkovi a lékárníku Rud. Dvořáčkovi“ otiskl prof. Karel Janouš v píseckém „Otavanu“ (v čísle ze 16. srpna 1913). Bosáček pak podle pokynů Alšových prováděl freskové obrazy v létě 1899 na průčelných stěnách v živých barvách.
Jsou v nich zachyceny význačné momenty z pohnuté historie Písku nad Otavou, kdysi královského a krajského města, hlavy kraje Prácheňského.
Čelné dva obrazy nárožní představují alegorii lověny v rozsáhlých hvozdech města Písku a apoteózu městského znaku. Ostatních devět obrazů podává v časovém postupu historii města a částečně i život Písku a jeho venkova. Uvádíme zde seznam těchto obrazů v historickém postupu a zároveň i v postupu místním od levé strany ku pravé začínajíce prvním obrazem v ulici Chelčického.
1. Rýžování zlatého písku na Otavě.
2. Táborský hejtman Matěj Louda z Chlumčan na kamenném mostě píseckém.
3. Rytířský turnaj v píseckém hradě 1479.
4. Osudný den 30. září 1620.
5. Alegorie honby. V Komenského třídě obrazy pokračují.
6. Apoteóza znaku král. města Písku.
7. Bitva u Čížové 22. listopadu 1741.
8. Městská slavnost písecká.
9. Venkované z Písecka.
10. Písečtí abiturienti pozdravují zříceniny Zvíkova 1861.
11. Voroplavba na Otavě.

Jaromír Malý. Alšovy obrazy z dějin města Písku. Písecká čítanka, 1. díl. Písek: Okresní knihovna, 1980, s. 43-45.
Z textu Ve prospěch zřízení pamětní desky M. Alšovi v Písku. Písek 1938.