DÍLA

Hospodářství v lesích města Písku za 1. světové války.

Když se nedostatek paliva v městě Písku následkem  velice omezeného dovozu uhlí stával den ze dne tísnivějším, rozhodla se obecní správa postarati se aspoň o částečnou náhradu a výpomoc palivovým dřívím z městských lesů. Za tím účelem vypracovala lesní správa příslušný návrh na mimořádné, tak zvané „válečné“ seče, který obecním zastupitelstvem a okresním výborem byl schválen. Ustanoveno, že mají v revíru Nové Sedlo, Hůrka a Hradišťský les vykáceny býti porosty v celkové rozloze 42,09 ha, které poskytnou asi 14 400 prostorových metrů dříví.
Blízká poloha pasečných míst volena proto, aby obyvatelstvo městské mělo možnost snadno toto dříví z lesa vyvážeti a aby chudým pařezy mohly býti rozdávány. Ustanoveno, že tato mimořádná těžba má býti ve 12 letech přiměřeným zmenšením roční těžby hospodářsky ušetřena a vyrovnána. Počítáno s tím, že je to výpomoc pro tento rok a že pro příští léta nebude jí více zapotřebí!
Současně bylo ustanoveno, že veškeré v těchto sečích poražené kmeny mají za účelem rychlé výroby zdělány býti na palivo a že má dříví to za mírnou cenu obecenstvu píseckému býti prodáno. Nebylo také obecnímu zastupitelstvu neznámo, že těmito rozsáhlými v nejbližším okolí města umístěnými pasekami utrpí nemálo krajinný ráz tohoto okolí — avšak nezbytnostem zásobování obyvatelstva dřívím dána přednost!

Ku zpracování tak značného množství bylo ustanoveno při nedostatku vlastních dělníků vzíti vojenské oddíly, válečné zajatce a dělníky naše, zproštěné služby domobranecké. Bylo úředně prohlášeno, že za účelem zvýšení výroby palivového dříví vojenské úřady propůjčují pracovní oddíly, proviantem opatřené. Věc zdála se býti proto velice jednoduchou, když ale došlo k uskutečňování, objevily se skorem nepřekonatelné nesnáze. Vyzvali jsme místní dělnictvo městské, aby se hlásilo na zdělání dříví ve válečných pasekách. Byloť viděti potloukati se po městě dosti osob zahálejících, které byly zcela dobře způsobilé dělati dříví v blízko ležících pasekách. Výsledek těchto vyhlášek byl, že se skutečně přihlásili: 2 hoši, 2 starci a 3 ženy. Z těch přijali jsme do lehčí práce 2 ženské a 2 starce. Žádali jsme u zemské zprostředkovatelny práce o přidělení 40 zajatců. Posláno nám 1. května 1917 20 Rusů a 1. června 16. Z prvních zemřel zanedlouho jeden na tuberkulosu, ostatní pracovali dosti dobře. Z druhých byli 3 israelité, kteří nechtěli pracovati a nedali se ani tresty zdejším vojenským velitelstvím jim přisouzenými ku práci donutiti, a proto museli pryč býti odesláni. Pracovalo tedy od června průměrně 30 zajatců v lese, někteří byli střídavě v nemocnici. Ze zajatců byl 1 student, 1 obuvník, ostatní rolníci. Zajatci ubytováni byli zprvu v budově pí Stocké u zastávky na Táborce a odcházeli do lesa na Logrech a Vohybale do práce. Když pak přešli do Hůrek, byli ubytováni v hostinci ve Smrkovicích. V měsíci srpnu 1917 přidělen nám byl oddíl vojáků z Jindřichova Hradce. Přišlo 11 mužů, a sice 1 kaprál, 1 kuchař a 9 pěšáků. Ti stravovali se na účet vojenského eráru a vozili sobě první čas jídlo z Jindřichova Hradce, později přiděleni byli jídlem koňské nemocnici v Purkraticích, v listopadu pak, chtěli-li jsme je podržeti, museli jsme je převzíti do vlastního stravování. Z vojáků těch byli: 2 holiči, 1 zedník, 1 řezník, 1 zahradník, 1 domácí sluha, 1 soukromník, 1 chalupník a 2 drvoštěpové.
Vojáci pracovali první čas na dříví pro vojenské dodávky a bydleli v lese v revíru Hůrky ve speditérském voze. V listopadu přestěhovali se do Smrkovic do soukromého bytu. Zajatcům platilo se na penězích 30, později 50 haléřů denně, vojínům 3 koruny, později pracovali vojáci akordem a dostávali za každý metr 3 koruny. Jak vojákům, tak zajatcům muselo býti zaopatřeno potřebné náčiní. Vedle toho museli jsme zajatcům kupovati prádlo, obuv i kalhoty, neboť přišli sem s chatrným šatem, který při těžké práci dřevařské velice trpěl. Všem pak byla opatřována potrava. To bylo hlavní překážkou, proč se nemohla práce dělati tak, jak bylo úmyslem.

Následkem hrozného sucha v létě 1917 nastala všeobecná neúroda obilí, brambor, trávy, sena atd. a tím každé zásobování znemožněno. Ceny veškerých potřeb životních stoupaly do výšek závratných, zboží zmizelo z trhu vůbec, na lístky [-enky], které byly vydávány skorem na veškeré životní potřebnosti, nedostalo se většinou nic. Řetězový obchod zbožím nezbytné potřeby zkvétal, keťasové dělali milióny! Dělný lid, zřízenci, zaměstnanci, úředníci třeli bídu; kdo měl nějaké v době míru pracně nastřádané úspory, dosazoval ku skromné mzdě a stával se rychlým tempem žebrákem. Přišel říjen 1917. Zajatci byli úplně rozedření. Šaty od stálé práce v lese rozbité, košile v cáry roztrhané, boty žádné. Nestačili jsme spravovati a kupovati. Nebylo nic k dostání a když, tak za nestydaté peníze. Dělnická košile, která jindy za 2—3 koruny se prodávala, stála 15—20 korun a pod. Správa táboru zajatců neposílala žádných doplňků šatstva, a proto při nastávající zimě nezbývalo nic jiného než zajatce vrátiti. Vojenský oddíl sice zůstal, ale scvrkl se na 5 mužů. Ostatní byli odvoláni. Rozpuštěním těchto pomocných sborů byla ukončena veškerá práce dělání dříví ve válečných pasekách.
…

Již v roce 1916 domáhali se zemědělci z obcí, kol lesů píseckých položených, aby jim z nedostatku slamného steliva pod dobytek bylo vypomoženo nějakým lesním stelivem. Poněvadž obec písecká neměla příčiny zemědělce odmítnout, bylo s povolením okresního výboru uvolněno lesní stlaní z některých k tomu způsobilých porostů IV. a V. třídy stáří, hlavně z porostů zmlazovaných, a prodáno ve všech revírech na celkové ploše 150 ha. V běhu roku 1917 nasvědčovalo obrovské sucho, že sláma opět nebude. K naléhavým žádostem venkovských obcí, jakož i k výzvě c. k. lesní inspekce, aby nouze o stelivo byla výjimečně i v lesích racionálně obhospodařovaných uvolněním lesního steliva, dala lesní správa opět nějakou část lesní pokrývky k dispozici. V první řadě chtěla ale lesní správa docíliti toho, aby zemědělci, když se jim stelivem pomáhá, vypomohli také obyvatelstvu v Písku máslem a vejci, o které byl v městě veliký nedostatek. Započala tedy prodávati stlaní za máslo a vejce, a sice veřejnou dražbou. Dražby tyto, věru zcela originelní, prováděny byly tak, že díl stlaní, odhadnutý, že např. poskytne 2 koňské fůry steliva, vyvolán byl za 2 kila másla a přihazovali licitanti po vejci; tomu kdo dal nejvíc vajec, díl připadl. Máslo a vejce musel kupec dílu v určité době odevzdati v úřadovně městské aprovizaci, kde mu byla potvrzena poukázka na stlaní za povinný počet kilogramů másla a vajec, a pak teprve musil cedulku tu hajnému v lese odevzdati a směl hrabati. Aprovizace platila lesní správě za 1 kg másla 14 K a za 1 vejce 26 haléřů.
Tímto způsobem prodáno bylo v červnu 1917 lesní stelivo na ploše 110,71 ha a strženo za ně a městskou aprovizaci zaplaceno bylo:
za   776,3 kg másla a 14 K …….10.728,20 K
za  2457 kusů vajec a 26 h………….638,82 K
úhrnem…………….. 11.367,02 K
průměrně pro 1 ha……………………..102,67 K

Tento směnný způsob prodeje byl však c. k. okresním hejtmanstvím zakázán a zastaven. Tím se stalo, že rolníci nedostali více steliva a obyvatelstvo v Písku nedostali máslo ani vajec.

Písecká čítanka. 2. díl. Písek: Okresní knihovna , 1981, s. 231-234.
Knapp, Karel. Světová válka a vliv její na hospodářství v lesích města Písek. Otavan 1919. Mimořádná příloha