DÍLA

Velebná a malebná zřícenina zámku Zvíkova vábí hlavně v letní době ctitele přírodních a starožitných památek ku prohlídce tohoto vetchého a jižjiž se rozpadávajícího svědka zašlých věků slavných i pak trudných dob zhouby a ničení, zpustošení, až skoro vyhlazení. … Není divu, že zřícenina tak památná záhy upoutala pozornost historiků českých i cizích…. Již otázka o stáří věže takzvané Markomanky s domnělým původem římským byla řešena od počátku věku XIX. a podnes nepozbyla zájmu. … Jakožto rodák z okolí Zvíkova, od mládí jsem rád meškával, hlavně potom v době studentských prázdnin na Zvíkově a celé dny jsem věnoval prohlídce, často tenkráte nebezpečné, všech zdí, maleb a nápisů. Vždy jsem se chystal a těšil jsem se, že se ponořím do dějin ctihodného památníku české minulosti.
Vybízel jsem posluchače universitní ke studiu o dějinách Zvíkova, schválně jsem také r. 1903 se svými žáky zajel na Zvíkov, abych výkladem oživil před očima jejich dávný ruch a bývalý
život v klidu i nepokoji válečném na zámku staročeském, jehož pěkný, názorný vzor zachoval se i ve zbořeninách nynějších tak hrdého někdy, pevného, nepoddajného, od počátku věku XIII. již hradu královského, jehož historie často jest sloučena s událostmi historie české vůbec, počínajíc od Václava I.
Jiné vědecké práce oddalovaly původní záměr, zpracovati obšírnou monografii o Zvíkově. Pokouším se zatím přispěti několika, doufám, zajímavými doplňky a příspěvky k objasnění a porozumění minulosti staroslavného, tak mně milého a již od mládí pozornost jímajícího Zvíkova, při jehož spatření znova a znova vždy se zadumám a zase kochám se v jeho kráse romantické, obestřené k tomu půvabnou rouškou pověstí a zkazek lidových, vévodící malebnému okolí jako němý a přece podnes i ve svém ponížení a rozkotání výmluvný svědek minulosti české.
….

   Čtyři sta let uplynulo. Slavné sídlo pánů ze Švanberka zpustlo. Procházíme-li rozlehlé, velikolepé rozvaliny, nyní tak pečlivě chráněné od uměnímilovného rodu Schwarzenberského, bezděky se zadumáme a fantasie, roznícená historickými vzpomínkami z četby pramenů tuto uveřejňovaných,vykouzluje nám místo pustoty, sklíčenosti a dojemného ticha pestrý obraz hlučného života panského v síních nádherně vyzdobených. Zadíváme-li se pak na malbu nástěnnou v síni při věži hlízavé, snadno a živě si představíme, jak výjev staročeské taneční zábavy panské při volné pochodové hudbě pištce a bubeníka, zachovaný v názorné kresbě podnes vzácnou náhodou na stěně, často ve skutečnosti se opakoval v těchto klenbách, nyní pobořených, jak při hodokvasech, kolbách, turnajích a lovech v XV. věku často zval k podobnému tanci pištec veselou pištbou za doprovodu přizvukujícího bubeníka rozjařenou společnost, sezvanou z panstva sousedního, od štědrých hostitelů, pánů ze Švanberka. Jejich dějiny, jak jsme poznali ze Strahovského rukopisu o “prostavení“ zámku Zvíkova (stať I.), z Březanova soupisu archivu Zvíkovského (stať II.) a z líčení (stať III.) malířské výzdoby Zvíkova, od znamení bílé labuti Švanberské v červeném poli (viz znaky na okrouhlé věži, t. j. tak zvané hlásnici, v kapli a bráně), tak trvale a nerozlučně srostly, rostly, mohutněly i pak klesaly, až zapadly v pohanění a zapomenutí s dějinami někdy pyšného, nyní rozváleného, zpustošeného královského zámku Zvíkova, jenž teprve dodal lesku a opory nynějšímu zámku a panství Orlíku i jeho bývalým držitelům. Kéž opravná činnost zahájená neustane na posavadních a slibných začátcích!

Z knihy: Zíbrt, Čeněk. Z dějin zámku a panství Zvíkova: rozmnožený, obrázky ozdobený otisk z Časopisu Musea Království Českého. Praha: Nákladem vlastním, 1908, s. 1-2, 156-158.